Ve středu 11. srpna 2010 proběhlo společné jednání, na kterém obě strany diskutovaly o programovém prohlášení vlády týkající se oblasti zdravotnictví a hledaly společná stanoviska. Platforma vydala k programovému prohlášení tiskovou zprávu, ve které zdůraznila, že ČMKOS je jednou z nejvýznamnějších organizací sdružujících ekonomicky aktivní občany, tedy zdravotní pojištěnce přispívající do systému veřejného zdravotního pojištění.
K tiskové zprávě PZP považujeme za důležité zdůraznit, že ČMKOS prosazuje zdravotnictví jako regulovanou veřejnou službu ve veřejném zájmu. Zásadně odmítáme uplatňování tržních principů ve zdravotnictví, neboť se nejedná o obchodní soutěž běžnou v tržním prostředí.
V případě programového prohlášení vlády k definici nároku a rozsahu péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění zaujímá ČMKOS následující postoj:
Z dosavadních zkušeností se snahami o tuto definici, kdy byly vynaloženy stamiliony korun bez valného výsledku, jsme skeptičtí. Každopádně je třeba vymezit, co nárokem není k vytvoření prostoru pro připojištění. Z hlediska definice nároků rozsahu zdravotní péče považujeme stávající právní úpravu v celku za vyhovující. Zákon 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vymezuje rozsah pojištění a je platnou právní normou. V případě změn a úprav ČMKOS zásadně odmítá otevření možnosti definice nadstandardu a připojištění v oblasti léčby a péče. Nadstandard lze definovat v oblasti zdravotnických prostředků, zdravotnických pomůcek a případně některých léků, ale odmítáme jeho definici v oblasti léčby. Jako příklad uvádíme opakující se proklamaci, že pacient si v případě definice nadstandardu bude moci připlatit například na „lepší kloub“. Tento přístup je v rozporu s ústavními principy a je i neekonomický. „Levnější“ kloub méně vydrží, je nutná dřívější reoperace a s tím související náklady a to nejen na léčbu, ale také na rehabilitaci, na nemocenské dávky. Pacient přitom nevytváří hodnoty, do systému nic neodvádí, a naopak z něj čerpá prostředky. Tento přístup je pro ČMKOS nepřijatelný jak z hlediska humánního, tak i z důvodu, že se ekonomický problém zdravotnického systému jednostranně přenáší na pacienta.
