Jasný směr prý chybí i přesto, že vláda v loňském roce představila ucelenou strategii, která si klade za cíl do roku 2020 vynést Česko mezi dvacet nejkonkurenceschopnějších ekonomik světa. Osud dokumentu s názvem Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti, na jehož vzniku se podílelo několik ministerských rezortů a který si vysloužil pochvalná slova například od Evropské komise nebo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), je ale nyní podle zasvěcených pozorovatelů kvůli personálním otřesům na ministerstvo průmyslu a obchodu nejistý.
I z tohoto důvodu proto jakási „alternativní“ vize budoucího hospodářského směřování České republiky vzniká z pera odborových organizací a ekologických hnutí, které se v těchto dnech snaží nalézt společnou řeč nad některými tématy.
Zelená ekonomika se sociálním rozměrem
České odbory a zelené organizace jsou přesvědčeny o tom, že je nutné, aby budoucí hospodářská politika ČR zajistila zdravé životní prostředí a čistý vzduch pro každého. Měla by rovněž podporovat silnou domácí ekonomiku, která ale nebude v žádném případě opomíjet sociální rozměr.
„Je nutné ukázat, že v ekonomice nejde o hrubé statistiky, ale především o životy reálných lidí,“ uvedl Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA.
„Pojem ´environment´ není pouze o kontaktu člověka a přírody, ale také o kontaktu mezi lidmi, čili týká se i sociální oblasti,“ doplnil jej Pavel Janíčko, ekonomický poradce Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).
Fakt, že je Evropská unie (a potažmo i Česká republika) závislá na dovozu energetických surovin ze zahraničí, především pak z nevyzpytatelného Ruska, je již jakousi obecně přijímanou mantrou. Odboráři a zelení se proto shodují v tom, že je nutné s touto závislosti něco dělat, a za výraznou pomoc v tomto ohledu označují energetické úspory.
Shodují se v tom, že stát by měl být tím, kdo bude pomáhat domácnostem ve snižování výdajů za elektřinu nebo teplo, které vzniká spalováním fosilních paliv.
„Řešením není říct si: ´Od roku 2020 nebudeme používat fosilní paliva´, ale hledat praktická opatření, která by nás tu či onde mohla postupně zbavit závislosti na těchto palivech, například prostřednictvím renovace budov. Ta zajistí, že lidé budou mít teplý, komfortní domov, za který nebudou tolik platit,“ uvedl Kotecký.
Jedním z hlavních cílů hospodářské politiky by podle odborů a zelených organizací mělo být i udržení a zvýšení zaměstnanosti v České republice. Velký potenciál prý nabízejí tzv. zelená pracovní místa, která by vznikala v produktivních odvětvích.
V produktivních proto, že na to, co se skrývá pod pojmy „zelená ekonomika“ nebo „zelená pracovní místa“, může existovat vícero pohledů.
Například podle definice Organizace spojených národů se termín zeleného hospodářství definuje jako „zlepšování života lidí, sociální spravedlnosti a současně snižování environmentálních rizik“.
Van Jones, americký aktivista v oblasti lidských práv a ochrany životního prostředí, zase tvrdí, že za zelenou ekonomiku lze v podstatě považovat „každou práci, která podporuje rodinu i kariérní růst a která bezprostředně přispívá k ochraně či zlepšování kvality životního prostředí.“ Tím pádem tzv. zelenými límečky, jak jsou pozice v zeleném odvětví někdy označovány, mohou být jak vědci, podnikatelé nebo investoři, tak i obyčejní dělníci.
„Nejedná se pouze o hobby zelených organizací či fanatiků nebo ekoteroristů, ale je tu patrný i ekonomický rozměr,“ uvedl na společném jednání, které organizovalo Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupení v České republice, Jaroslav Šulc, poradce makroekonomického oddělení ČMKOS. „Ekonomika šetrná k životnímu prostředí není pouze prostorem, kde mohou lidé utrácet peníze, ale stává se i prostorem, kde lze poměrně slušně vydělávat,“ dodal a upozornil na to, že zelenou ekonomiku je kromě „příležitosti“ možné vnímat rovněž jako „past“.
„Může to být chápáno také jako pokus o privatizaci ekosystému této planety, kdy v podstatě dochází k tomu, že se cenová visačka pověsí na všechny přírodní prvky, například vodu či biomasu,“ řekl. „Podle mého jiná cesta než ozelenit klasickou industrii není, ale nesmí se to přehánět,“ doplnil.
„Je třeba si uvědomit, že existují věci, které mohou být dobrým sluhou, ale zlým pánem,“ prohlásil Pavel Janíčko.
Správné využití evropských fondů?
Odboráři a zástupci ekologických hnutí v ČR nalezli společnou řeč i v případě efektivního využívání evropských fondů.
V současné chvíli totiž probíhají jak na vnitropolitické, tak evropské scéně jednání o tom, jak bude kohezní politika vypadat v příštím programovém období (2014-2020), a podle odborů a zelených je potřeba udělat vše proto, aby se neopakovala situace z posledních několika měsíců.
Až do konce června totiž do České republiky z evropské pokladny nepřijde ani jediné euro za projekty, které čekají na proplacení. Důvodem jsou určité výhrady, které má vůči českému systému čerpání prostředků z unijní kohezní politiky Evropská komise.
Peníze z fondů EU by v České republice měly v příštím sedmiletém období podle zelených a odborářů podporovat především menší a hlavně lokální projekty zaměřené například na snižování spotřeby energie v budovách či výstavbu energeticky úsporných budov.
V první řadě by se ale prostředky z těchto fondů měly zaměřovat na podporu menších projektů, které přicházejí s návrhem řešení místních problémů, například na recyklaci odpadů či snazší třídění odpadu, a neměly by být investovány do staveb velkých spaloven apod.
Názory odborníků
„Potřebujeme, aby stát nasměroval hospodářství k chytřejší ekonomice, která nebude tak závislá na neobnovitelných zdrojích energie a bude více využívat místní zdroje, spíše než aby je dovážela ze zahraničí. Potřebujeme lepší recyklaci surovin. Takováto ekonomika je bezesporu udržitelná a má ekologické i sociální přínosy,“ uvedl Vojtěch Kotecký.
„Potřebujeme společnou dlouhodobou hospodářskou politiku, která dovede navrhnout řešení problémů, které nás trápí,“ řekl Daniel Vondrouš z asociace ekologických organizací Zelený kruh. „Musíme hledat řešení doma a formulovat konkrétní věci,“ dodal.
„Pro mě zelená ekonomika představuje alternativu k válce a s tím spojenému zbrojení,“ nechala se slyšet Dana Štechová, vedoucí Oddělení pro evropské a mezinárodní vztahy ČMKOS. „Cítím tu totiž šanci, jak mírovou cestou restrukturalizovat a nastartovat potřebné změny,“ dodala.
„I přesto, že Česká republika bývá k takovým iniciativám zpravidla obezřetná, tak už tu nyní funguje celá řada firem, které svůj byznys postavily na vytváření produktů či služeb, jež mají co do činění s ochranou životního prostředí a trvalou udržitelností,“ uvedl Josef Středula, předseda Odborového svazu KOVO. „Nyní jde pouze o to, abychom nezakrněli a nestali se pouhou dílnou, která bude využívat technologie, jež vymyslí někdo jiný“.
„Koncepce je třeba tvořit bez ohledu na to, kdo je zrovna u vesla,“ komentovala potřebu vzniku funkční hospodářské politiky ČR Jana Chvalkovská z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy. „Politiky by neměly být závislé na tom, co si kdo zrovna myslí. Velkým problémem České republiky je totiž to, že se tu přemýšlí pouze tak na rok dopředu,“ dodala.
