O ČSM a později SSM si můžeme myslet jako o jednotné organizaci s málem povinným členstvím cokoli. Být kdysi svazákem je nyní cosi jako potupa. Ale za co nyní rodiče dětí a mládeže musí platit hotovými a dost, tehdy bylo za pakatel. Cestovní kancelář mládeže vedená dost odvážným, ale nyní již zesnulým Vladimírem Markem dokonce i za minulého režimu organizovala zájezdy do zahraničí včetně západních zemí. Mnohdy jen pro vybrané, ale nejen pro ně.
Svazácký majetek mohl sloužit dál, mohl být i dále zvelebován. Většinou už nebude, protože neexistuje, je zničený nebo je úplně v jiných rukou. Taky za pakatel, ale jiný. Teď za to pětašedesátiletý viník, vážně nemocný, dostane trest. Za své trestné konání, ale i za benevolenci těch, kdo mu majetek svěřili, aniž se postarali o kontrolu. Možná i vědomě. Ale všude ruka spravedlnosti nedosáhne. Naštěstí se alespoň část po soudních tahanicích vrátí.
Stojí to i za hlubší zamyšlení. Minulý režim je po právu kritizován. Ale ne všechno v něm bylo úplně špatné. Stačí vzpomenout kromě tohoto svazáckého majetku alespoň jednu další věc. I u nás kdysi pracovali zahraniční dělníci. Většinou Kubánci a Vietnamci. Úřady a podniky se však o ně dokázaly postarat. Dnes je sem verbuje více než tisícovka nejrůznějších agentur a sledujeme-li v začínající ekonomické krizi osudy zahraničních dělníků v televizi a v jiných médiích, máme převažující pocit chaosu.
