Vyznění jeho odpovědi je nakonec i typické pro ty, kteří vědí, že už nemusí o nic usilovat. Václav Klaus se přece už nemusí vůbec o nic snažit. Má své jisté. Dosáhl znovuzvolení a teď už může na všechny své sliby před svým znovuzvolením zapomenout. Už nepotřebuje být prezidentem deseti milionů občanů.
Výtky neposlušným žákům
A tak se Václav Klaus staví - jako už tolikrát v posledních dvaceti letech - do role toho, kdo poučuje ostatní a z výšin Hradu jako přísný pan učitel kárá své žáčky, že se vyjadřují nepřesně a špatně volí slova, že by měli šetřit silnými výrazy a že vlastně ani nevědí, co se ve společnosti děje, protože přece jen on to může a musí vědět. Nic nechápete, odboráři, vždyť změny zákoníku práce vám přinesou tolik potřebný pokrok - je jeho závěr. Chtělo by se dodat: Kolikrát už něco podobného z jeho úst zaznělo?
Ještě není zapomenuta jeho výzva „více Kožených“. Není zapomenuta ani jeho neschopnost rozeznat špinavé peníze. A není zapomenuto, jak jeho slavná - a tak „originální“ - kuponová privatizace nakonec skončila: stovkami miliard dluhů, které nezaplatil nikdo jiný než daňoví poplatníci a z nich úplně nejvíce zaměstnanci. Jenom oni totiž nemají před daněmi kam utéci, protože pro ně žádné daňové ráje nejsou a ani nemají žádné úlevy na daních.
Ano, odpověď jsou výtky pana profesora, který najednou zjistil, že všechno se vyvinulo úplně jinak, než jak to neposlušným žákům vykládal a že si ti žáci myslí o světě něco jiného, než je pan profesor učil. Není to první případ, kdy nějaký pan profesor po mnoha letech svého snažení náhle zjišťuje, že život je jinde.
Vždyť i vy jste vinni
Proto také z jeho dopisu zazní omluva, ale abychom se nepletli - je výmluvná a neosobní. Víme přece, že pan profesor se nikdy nemýlí. Když hodnotí krizi, má hned po ruce řešení - všichni jednali v souladu s převládajícím názorem současné éry. Jinými slovy, světová krize vznikla nikoli proto, že je systémově někde něco špatného, ale jednali jsme podle převládajícího názoru - a tedy, odboráři, pochopte, že všichni jsme vinni, a proto nehledejte viníky. Vždyť i vy jste vinni. A vy dokonce více než ostatní.
Hned vzápětí také nezapomene připomenout, že podle jeho slov za krach General Motors mohou odboráři, protože měli nadměrné nároky. Ani slovo o tom, že tam byli také manažeři, kteří pobírali horentní příjmy, které rostly podstatně rychleji než mzdy všech ostatních. Ani slovo o tom, že tito manažeři měli za své mzdy hledat nové tržní příležitosti a navrhovat lepší auta a efektivnější výrobu. Ani slovo o manažerských selháních manažerů bank, investičních fondů a dalších, kteří si před krizí vydělali tolik, že je jim dnes nějaká krize úplně lhostejná.
To ovšem vůbec není o General Motors. Jeho slova míří k nám domů. Je to požadavek k zaměstnancům, aby se smířili s tím, že je potřeba ubrat ze štědrosti našeho sociálního systému. Možná pan profesor zapomněl dodat, že je nutno si zase utáhnout opasky tak, jak to sliboval v devadesátých letech. Možná že už to tentokrát bude naposledy a pak už nám všem bude jenom a jenom dobře... Ano, v pojetí Václava Klause se zaměstnanci, kteří nemají práci, mají podprůměrné mzdy nebo mají děti, mají všichni moc dobře a žijí rozmařile. On by jim ubral z jejich peněz.
Žijete si nad poměry
Je zajímavé a také pro něho typické, že mu vůbec nevadí platy v desítkách a stovkách milionů pro managementy státních firem, že nedokáže ztratit třeba jen pár slov o nemorálnosti takových odměn. Ovšem od profesora ekonomie je těžké očekávat úvahy o morálce, solidaritě, sociální soudržnosti či něčem podobném. Nebyl to také Václav Klaus, který kdysi prohlásil, že takové věci jako Listina základních práv a svobod jen zaplevelují českou ústavu?
Ano, neumí se vžít do pocitů desítek a stovek tisíc zaměstnanců, kteří vidí, jak kolem nich - v jejich firmě - ubývá práce a oni s obavami očekávají příští týdny a měsíce, zda se také stanou obětí krize. Pan prezident vůbec neví, jaké to je, když - a není to bohužel výjimka - oba rodiče ztratili práci. Jak těžko je jim pohlédnout do očí svých dětí a říci: Děti, táta nemá práci... On má ovšem odpověď po ruce: Žijete si nad poměry z našeho příliš štědrého sociálního systému.
Ano, to je Václav Klaus, který se pasuje do role toho přísného otce a spravedlivého soudce, který ví, co je pro tyto lidi nejlepší, a hlavně ví, že je nutno být právě vůči nim ještě tvrdší, protože oni jen parazitují na našem sociálním systému a brání těm ostatním ve štěstí. Ach, jak dobře by se nám žilo, kdyby nebylo toho zpropadeného štědrého sociálního systému...
A nebyl by to Václav Klaus, kdyby závěrem nepřipomněl, že napsal další ze svých knih - tentokrát o modré planetě. Jen nám zapomněl sdělit, proč vlastně bychom ji měli číst, či si ji dokonce koupit. Bylo by v ní vůbec něco nového? Jeho dopis prozrazuje, že už od něho nic nového nezazní, že všechno jím bylo dávno a dávno řečeno.
Život je už jinde, pane profesore...
(Pozn. red.: Autor reaguje na odpověď prezidenta Václava Klause)
