Rizikové práci věnuje velkou pozornost i Evropská odborová konfederace (EOK). Požaduje, aby kvalita zaměstnanosti byla jednou z priorit politiky Evropské komise.
Formy rizikových pracovních poměrů
EOK, vycházející z analýzy nazvané Prekérní zaměstnanost v Evropě, označuje za nestandardní pracovní poměry
- dílčí pracovní úvazky,
- marginální zaměstnanost (méně než 15 hodin týdně),
- pracovní úvazky na dobu určitou,
- dočasnou agenturní práci,
- osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) nebo falešné samozaměstnané (u nás se používá termínu švarcsystém).
Jsou ovšem i další „neplnohodnotné“ formy práce. Patří sem nízké mzdové ohodnocení, práce v asociální pracovní době (směnná práce, práce o svátcích, noční práce, večerní práce). Dalším negativem je nedostatek pracovních jistot, nižší přístup k sociálnímu zabezpečení, k programům aktivní politiky zaměstnanosti, nižší úroveň bezpečnosti práce a nedostatečné zastoupení pro kolektivní vyjednávání.
Pokud jde o dílčí pracovní úvazky, čísla ukazují následující trendy:
Z tabulky vyplývá, že v uplynulém desetiletí při mírně rostoucí úrovni zaměstnanosti a klesající úrovni nezaměstnanosti docházelo k nárůstu nestandardních pracovních úvazků a jejich podíl na celkové zaměstnanosti se zvyšoval. Můžeme tedy hovořit o určitém trendu k flexibilizaci evropského pracovního trhu. Zajímavé jsou také rozdíly v uplatnění těchto forem práce v jednotlivých zemích EU.
U všech typů pracovních úvazků došlo v EU k nárůstu. Tento obecný trend je diferencovaný s ohledem na typ úvazku. V zemích, které jsou obvykle pokládány za vzorové z hlediska zavádění principu flexicurity (Dánsko, Nizozemsko), je flexibilita prosazována především prostřednictvím dílčích pracovních úvazků. V Nizozemsku je takto zaměstnána téměř polovina pracovníků, v Dánsku čtvrtina. Naopak typickým jevem je nízký podíl tohoto typu kontraktů v tzv. transformujících se zemích střední a východní Evropy, což nepochybně souvisí s nízkou mzdovou úrovní v tomto regionu (dílčí pracovní úvazky jsou velmi nelukrativní). Svou roli také sehrává skutečnost, že v těchto zemích je „flexibilita“ na pracovním trhu zastoupena formou tzv. falešných OSVČ, které tak suplují kratší pracovní úvazky.
Česká republika patří z hlediska podílu samozaměstnaných do první čtvrtiny zemí EU. Obdobně vysoký, či ještě vyšší podíl vykazují země jižní Evropy a Polsko.
Pokud jde o dílčí pracovní úvazky žen, většina jich v zemi s nejvyšším výskytem těchto úvazků, tj. v Nizozemsku, uvádí jako důvod „nechci plný pracovní poměr“, zatímco v Česku jsou těmito příčinami „pracovní omezení nebo nemoc“. Dominantní důvod českých občanů při přijímání pracovních úvazků na dobu určitou je vyjádřený větou „Nemohl(a) jsem najít jiné zaměstnání.“
I náš přehled potvrzuje, že příjmy z částečných pracovních úvazků jsou významně nižší než u standardních pracovních poměrů, s výjimkou právě Nizozemska, kde jsou částečné pracovní úvazky naopak zárukou vyššího příjmu než pracovní úvazky na dobu neurčitou. Obecně však nestandardní pracovní poměry znamenají nižší finanční i sociální zabezpečení pro zaměstnance, což v kombinaci s jejich rostoucím výskytem v členských zemích EU zhoršuje postavení zaměstnanců na trhu práce a ve společnosti vůbec.
