Přestože vstupuje česká ekonomika do světové hospodářské krize v dobré kondici, neznamená to, že bychom neměli dobře uvažovat o tom, na co vydat peníze. Kde byste chtěl jako stínový ministr práce případně šetřit a kde naopak lidem přilepšit?
Ještě než odpovím na otázku, tak musím zdůraznit, že jeden z největších prohřešků současné vlády je v tom, že v době ekonomického růstu naprosto neopodstatněně snižuje daňové příjmy státu. Přitom stát a veřejné rozpočty jiné než daňové příjmy nemají, pokud do toho nepočítáme příjmy z pojištění. Ale to je svým způsobem jiná forma daně určená na konkrétní účely. Třeba na výplatu důchodů, nemocenského pojištění nebo sociálního zajištění v době podpory v nezaměstnanosti. Je neodpustitelné, že v této situaci jsou nadhodnoceny i příjmy v návrhu rozpočtu na příští rok a vláda deklaruje, že se má snížit deficit.
K čemu to může vést?
Navrženým rozpočtem a dalšími kroky vytváří vláda vnitřní zadlužení státu. Abych to jednoduše vysvětlil - jednou bude potřeba opravit školy i domovy důchodců, bude potřeba zaplatit státní a veřejné zaměstnance, a to jsou řádově desítky a stovky miliard korun. Ty současná vláda jakoby šetří, ale ve skutečnosti nikoliv. Každá taková zdánlivá (ne)úspora, například když se postaví za miliardu dálnice, železnice nebo se investuje do infrastruktury, vyvolá ekonomické efekty v řádu troj- až čtyřnásobku. A tak od jedné zdánlivě ušetřené, vlastně uškudlené miliardy musíme odečíst čtyři miliardy, které by vyprodukovalo hospodářství regionu z podnikání a třeba turistiky. Stát tak přichází o tři miliardy, protože, obrazně řečeno, tam, kam nevede pořádná cesta, žádný podnikatel s kapitálem ani turista nedorazí. Stejně tak je neodpustitelné, že ministr Čunek prakticky zastavil podporu sociálního bydlení, takže dnes obce nestaví žádné byty přijatelné pro mladé rodiny, pro sociálně slabé, pro seniory apod. A na projekty developerů člověk s běžným příjmem většinou nedosáhne.
Jak se díváte na mzdové požadavky zaměstnanců veřejné sféry?
Chceme-li výkonnou a hlavně efektivní a kvalifikovanou státní a veřejnou správu, musíme lidi slušně zaplatit a ne pouze registrovat, jak se jim snižuje reálná mzda. A to je další vnitřní dluh s významným dopadem. Když se například vyplatí deset miliard pro státní a veřejnou sféru, třetina z toho jde na pojištění, které posílí přívod pro důchody, nemocenskou a další dávky, a minimálně třetina jde do podnikatelské sféry, protože lidé si peníze nedají do slamníku, ale utratí je za zboží a za služby. Protože je však nemají, tak je nevydají, a tyto peníze budou chybět v rozpočtech hlavně malých podnikatelů a živnostníků zvláště v místech daleko od Prahy. I tam jsou lidé placení ze státního fondu. Tenhle propad se už dnes projevuje ve snižující se spotřebě a ve svém důsledku i ve zpomalení hospodářského růstu. Ve spojení s krizí přicházející z Ameriky, která už tvrdě zasáhla Evropu, to může mít velice negativní dopady na českou ekonomiku a samozřejmě i na životní úroveň lidí.
Vládu jste předávali s historickým šestiapůlprocentním růstem, o němž si můžeme kvůli reformě současné vládní garnitury a vývoje ve světě nechat jen zdát. Je za těchto okolností šance, že naplníte předvolebním program Naděje?
Vycházíme z reálné situace, a tak chceme zastavit další zvýhodňování nejbohatších lidí v daních. Uvedu to na příkladu. Nejmenovaný manažer velké firmy dostane 600 milionů odměny. Podle nových zákonů ušetří 100 milionů na daních, a tak je věnuje jednomu nejmenovanému soukromému gymnáziu. Aby však mohl jeden milionář ušetřit 100 milionů, musela vláda zrušit asi 80 000 prvňáčků příspěvek 1000 korun. Taková je filozofie této vládní koalice, která vědomě rozdává ze zdrojů pro sociální výdaje pro rodiny, důchodce, zdravotně postižené. Na rozdíl od ministrů Kalouska nebo Nečase si také nemyslím, že člověk, který je seniorem a celý život poctivě pracoval, zneužívá sociální systém tím, že dostává spravedlivý důchod. Také člověk zdravotně postižený, který z objektivních důvodů nemůže vykonávat práci nebo ji nemůže vykonávat naplno, to má mít kompenzováno invalidním důchodem. Tihle lidé nejsou žádní příživníci ani žádní „nemakačenkové“, ale z objektivních důvodů pracovat nemohou! Myslím, že úplně nejvíc se vůči této vládě a panu ministru financí Kalouskovi provinily rodiny s dětmi. Vláda mluví o tom, že chce bojovat proti zneužívání systému a zatočit s lidmi vyhýbajícími se práci. Přitom však postihuje ty, kteří poctivě pracují, protože o dětské přídavky přišli lidé a rodiny, které mají střední a nižší příjmy. Byli potrestáni za to, že pracují... Sice se říká, že mají jakési úlevy na daních, ale ty zdaleka nepokrývají to, co jim dříve náleželo. A vůbec už nechápu, že když mají být lidé daňově zvýhodnění, vládní reforma jim sebere dětské přídavky.
Tahle reforma zvýšila inflaci, snížila ekonomický růst a pomohla bohatým. Přesto si mnoho lidí stále myslí, že sociální demokracie utrácela a současná vláda situaci zachraňuje. Přitom opak je pravdou. Proč takový názor přežívá?
Významnou roli v tom hrají média dávající prostor jednoduché pravdě, že nejsnadnější cesta k prosperitě je snižovat daňovou zátěž pro občany a že všechno spraví neviditelná ruka trhu. Dnes tomu nevěří nikdo ani v Americe. Nakonec největší intervence státu jsou momentálně právě v USA... Ale abych se vrátil k naší ekonomice. Sociální demokracie tvrdila a tvrdí, že zdrojem blahobytu je práce a příjmy z ní. Na druhé straně však lidem, kteří jsou z objektivních důvodů zdravotně postižení nebo jsou v penzi či mají děti, je potřeba nějakým způsobem vyrovnávat rozdíl v příjmech. Říká se tomu solidarita systému a nejde o žádné zneužití. Navíc systém po změnách provedených vládou sociální demokracie se stal výrazně spravedlivější a motivuje lidi k práci.
To je ale jedna stránka věci. Tou druhou je spravedlivé ohodnocení.
Bez slušného výdělku zaručujícího důstojný život lidí, kteří jsou na mzdách a platu závislí, není možné hledat nějaká drastická opatření k tomu, jak je donutit pracovat. Pan Nečas o to usiluje. To považuji za něco, co se možná hodí na jiné kontinenty, ale ne do civilizované Evropy a Evropské unie. Proto je třeba porovnávat, jak rychle roste produktivita práce, přiměřeně čemuž by zároveň měly růst i mzdy a příjmy. Ukazuje se, že současný problém není v tom, že se nejen kvůli inflaci zvyšují ceny, ale že tento růst cen vyvolala z velké části vláda Mirka Topolánka svou reformou. Důsledek pak v konečné fázi dopadne na podnikatele, firmy a životní úroveň lidí. O těchto efektech vláda nechce mluvit a nechce je ani vidět. Až mám dojem, že si zaměstnanec musí nechat snižovat svoji životní úroveň v zájmu vlády nebo jakési ideologie, že bohatí potřebují mít nižší daně. Myslíte si, že je obvyklé, aby od roku 2006 stoupl počet dolarových milionářů v České republice o 15 procent? Takový růst pocítí v peněženkách lidé, kteří si za poctivou práci a za svou mzdu koupí z roku na rok méně. Taková je však realita dnešních dní, takovou perspektivu připravila dnešní vláda.
