Stanoviska evropských odborářů jsou podobná razantním postojům amerických odborů - ústředny AFL-CIO. Autentický text zatím klíčového dokumentu, kterým je tzv. Londýnská deklarace z 27. září 2008, byl zaslán guvernérovi Evropské ústřední banky, předsedovi Evropské komise, komisaři zodpovědnému za finanční otázky, předsedovi Rady ministrů financí EU (Ecofin) a ministrům financí členských států EU. Tento dokument (viz Revue Sondy č. 15, str. 15) je také k dispozici na webových stránkách ČMKOS.
Čeká se na vnitřně provázaná opatření
- Státy by měly do finančních institucí intervenovat pod veřejnou kontrolou.
- Nutno prosadit mnohem přísnější kontrolu ve finančních institucích nad tím, jakou kapacitu mají pro případné zadlužení, a zároveň v nich posílit podíl vlastního kapitálu.
- Dosavadní modely regulace finančních trhů nejsou dostatečně účinné, zřejmě i kvůli absenci nadnárodního regulačního orgánu. Zavést účinnou regulaci finančních trhů na evropské a mezinárodní úrovni je nutné i proto, že globální finanční kapitalizmus již dávno přesahuje národní rámce.
- Kvůli nespolehlivosti některých hodnocení významných ratingových firem (např. islandských státních cenných papírů, americké pojišťovny AIG apod.) je nezbytné ustavit novou (celo)evropskou ratingovou agenturu.
- Ve výdajích veřejného sektoru je nutné investovat do reálné ekonomiky (průmyslu, zpracování surovin), do „zelených“ technologií (a vytvářet tak nová pracovní místa) a do udržitelného rozvoje. V této souvislosti je žádoucí posoudit závaznost maastrichtských kritérií, zejména 3% limit rozpočtového schodku jako kontraproduktivního opatření v nové situaci.
- Původně finanční krize pomalu přechází do krize reálné ekonomiky. Je nezbytné pomoci lidem zasaženým krizí, domácnostem s nesplacenými hypotékami, které jsou ohroženy vystěhováním jen proto, že nemají dost peněz na další splátky, a důchodcům vystaveným riziku chudoby v pokročilém věku bez možnosti ovlivnit svou příjmovou situaci. Pomoc potřebují i podnikatelé hledající investiční kapitál. Bylo by nespravedlivé, aby na krizi mohli případně vydělávat ti, kdo ji způsobili: proto je nutné omezit „zlaté padáky“.
- Volit účinnou (celo)evropskou reakci na zpomalení reálné ekonomiky, aby nedošlo k finančním nepokojům s dalšími dopady. Je chvályhodné, že stačil necelý měsíc a zástupci EU koordinují protikrizová opatření v globálním měřítku na říjnovém summitu EU–Asie v Pekingu, původně svolaném k ekologické problematice. Na listopad je plánován obdobný summit s USA ke kompletní reformě mezinárodního finančního systému. Nesporným úspěchem současných tlumících kroků je, že nikde v Evropě nedošlo k runu na banku, byť k tomu místy nebylo daleko.
- Je třeba se vyhnout návratu k přístupu „zachraň se, kdo můžeš, i na úkor ostatních“, spočívajícímu v soutěžení v mzdové umírněnosti a ve snižování úrovně systémů sociální ochrany, což škodí zaměstnancům a jejich rodinám.
- Naléhavost řešení projevů krize nesmí odpoutat pozornost od jejích systémových příčin a souvislostí. Jde o výzvu k teoretikům, aby se vypořádali s neoliberalizmem, který se ukázal jako nadále nepoužitelný. Je třeba posoudit účinnost dosavadní politiky příjmových a mzdových nerovností. Tyto nerovnosti a pomalý mzdový růst vedou k ještě většímu zadlužování domácností, které pak v zoufalství hledají spásu prostřednictvím rizikových finančních operací.
Co požaduje ČMKOS po vládě
- Vypracovat program prorůstových a protikrizových opatření v ekonomické i sociální oblasti a ta koordinovat s Českou národní bankou i se sociálními partnery.
- Bránit propojení globální finanční krize přicházející zvenku s narůstající vnitřní ekonomickou krizí v důsledku neuvážených vládních reforem a kroků vyvolávajících inflaci - změny daní, razantní deregulace nájemného, zavedení poplatků u lékaře, oslabení regulace ceny energií atd.
- Připravit se na koordinaci protikrizových opatření s ostatními státy v době, kdy Česká republika bude předsedat Evropské unii.






