• Zveřejněno: 12.02.2020
  • Autor: Jana Kašparová
Zasvěceně mi vyprávěl o svých analýzách o zaměstnaneckém stravování,
v nichž porovnává velké a malé země, bohaté a chudé,
malé i nadnárodní firmy. Nevynechal zajímavou zmínku,
jak po válce v Anglii vznikly stravenky doslova jako sociální
potřeba. Dnes jsme se posunuli hodně dál, už nejde jen o to,
aby lidé měli v poledne teplé jídlo, ale aby jedli i zdravě.
Oceňoval „stravenkový systém“, který je podle něho
motivační pozvánkou udělat si čas na dobré jídlo. Zdůraznil,
jak zavedení stravenek v ČR významně pomohlo a pomáhá
dohánět naši stravovací kulturu v práci, jak ji známe ze
západní Evropy.

Vzpomněla jsem si na tento rozhovor v souvislosti s dnešní
„revolucí“ kolem zavedení stravovacího paušálu a mám
obavy, že nás může vrátit k „vlašáku s rohlíkem“. V dobré
víře promítnout daňovou výhodu přímo do výplaty těm
zaměstnancům, kteří nemohou využívat tento oblíbený
benefit, může znamenat krok zpět. Lidé budou mít
pochopitelně větší zájem o „hotové“ peníze než o stravenky.
Christopher Wanjek mi ukazoval studie některých
nadnárodních firem o tom, jak významný má vliv stravování
na výkon zaměstnance.
 
O to víc mě potěšil „osvícený“
přístup českých zaměstnavatelů – Svazu průmyslu a dopravy
a Unie zaměstnavatelských svazů. Z jejich aktuálního
průzkumu vyplývá, že téměř 4/5 tuzemských zaměstnavatelů
si přejí zachování současného systému závodního stravování.
Téměř všichni jsou přesvědčeni o nutnosti kvalitní stravy pro
zaměstnance. Mnozí se obávají, že po zavedení stravovacího
paušálu k němu budou ze strany zaměstnanců tlačeni.
A pokud jím nahradí závodní jídelny, kantýny či stravenky,
lidé přestanou kvalitně jíst.
 
JANA KAŠPAROVÁ
 
ČLÁNEK VYŠEL V NOVÉM ČÍSLE REVUE SONDY.