Nadšení bylo tak velké, že ministerstvo financí (MF) podrobnou zprávu o stavu a vývoji státního rozpočtu za minulý rok zveřejnilo až poté, co Miroslav Kalousek vysvětlil sdělovacím prostředkům, jak se na tyto výsledky dívat. Podle něj vývoj schodku překonal očekávání a oproti plánovaným 105 miliardám dosáhl dokonce „jen“ 103 miliard korun. K tomuto výsledku se však musel proškrtávat v daleko větším rozsahu, než veřejnosti sdělil. A tyto peníze samozřejmě někde chybějí.
Ministr Kalousek totiž ještě nikdy na příjmech státního rozpočtu nevybral to, co naplánoval. V roce 2012 se vybralo zhruba o 43 miliard Kč méně, než kolik předpokládal schválený státní rozpočet. V roce 2011 to bylo dokonce 72 miliard Kč. A tak se v tichosti škrtalo.
Pokud se podrobněji podíváme na čísla, do kterých může každý nahlédnout na webu MF, uvidíme, že výsledky práce současné koalice na poli veřejných financí jsou ve skutečnosti pro českou ekonomiku katastrofální a zničující.
DPH: Vlajková loď vlády má trhlinu
Zvláštní pozornost si zaslouží vývoj v oblasti daně z přidané hodnoty. Inkaso této „vlajkové lodi“ vládních reforem fakticky skončilo fiaskem. V roce 2012 měla totiž o 4 % zvýšená sazba DPH u základních životních potřeb přinést do státního rozpočtu dodatečných 23 miliard Kč (ty se měly stát rezervou pro tzv. důchodovou reformu). Ve skutečnosti byla vybraná daň (199,7 miliardy Kč) proti té plánované (221,6 miliardy) nižší o 22 miliard Kč!
Zrekapitulujme si to:
> snížená sazba DPH se zvýšila o 4 %,
> vyvolalo to inflaci ve výši 3,3 % (nejvyšší za poslední roky),
> vedlo to k poklesu reálných mezd a platů o 1,8 % (nejvyšší za poslední roky),
> veřejné finance na tomto zvýšení nezískaly prakticky nic.
K nepříjemnému faktu, že rozpočtová rezerva na důchodovou reformu se v minulém roce někam „vypařila“, se už nikdo nehlásí. Předseda vlády tvrdil, že tyto peníze se neprojí, ale budou v rozpočtu evidovány na zvláštním účtu. Samozřejmě že když se nevybraly, nemohu být ani projedeny, natož evidovány!
V komentářích MF se proto zdůrazňuje, že oproti skutečnosti roku 2011 (tehdy ovšem platila snížená 10procentní sazba DPH) se ve státním rozpočtu vybralo navíc na DPH o 7,8 miliard Kč. To je úspěch opravdu „kardinální“, až na to, že z pohledu celkových veřejných financí je to poněkud jinak. Experiment vládní koalice s DPH v minulém roce přinesl do rozpočtů krajů čistou ztrátu na inkasu z DPH ve výši 5 miliard Kč (jejich podíl na celostátním inkasu DPH byl zákonem snížen). K tomu však je nutno přičíst fakt, že zvýšená DPH znamenala pro tyto rozpočty zvýšené výdaje (školy, nemocnice, kultura, sociální služby apod.), stejně jako pro celý systém zdravotního pojištění (cca 5 miliard Kč). Dá se tedy zcela reálně předpokládat, že i těchto 7,8 miliardy Kč navíc pro státní rozpočet má z nemalé části původ v jiných částech veřejných rozpočtů, především ve zdravotním pojištění. Sečteno a podtrženo: dopad zvýšení DPH do veřejných rozpočtů jako celku byl ve skutečnosti negativní.
Kde všechny ty daně jsou...
Je s podivem, že nikdo z vlády si nedovolí ministrovi financí důrazně říci, že stabilně a dlouhodobě není schopen vybrat příjmy, které si sám v rozpočtu naplánoval. Proč po něm tuto jeho základní povinnost nikdo důsledně nepožaduje? Proč se starat o ekonomický růst, daňové úniky nebo vyhledávání neplatičů, když je po ruce jednodušší řešení: nevyberou-li se příjmy, tak se ve všech rezortech sníží výdaje a všechno je v pořádku. Skutečnost, že na tento postup doplácí reálná ekonomika, nikoho, zdá se, příliš netrápí.
Nikoho nezajímá, že „cena“ rozpočtového deficitu roku 2012 je extrémně vysoká. Ministr financí totiž loni neuskutečnil jeden redukční balíček, ale ve skutečnosti dva. Aby bylo možno při klesajících příjmech dosáhnout plánovaného deficitu, musel oproti schválenému rozpočtu seškrtat výdaje o 47 miliard Kč (23,4 miliardy korun rozpočtovým opatřením z února 2012, zbytek průběžným snižováním výdajů v dalších měsících).
Jeden výmluvný příklad za všechny
Za situace, kdy počet nezaměstnaných přesáhl na konci minulého roku půl milionu, vydal český stát na aktivní politiku boje proti nezaměstnanosti, tj. tvorbu nových pracovních míst (rekvalifikace), pouhé 2,6 miliardy Kč, tj. méně než polovinu uvažovaného rozpočtu a nejméně za posledních několik let.
To ale není zdaleka vše. Již samotný státní rozpočet na rok 2012 byl koncipován jako restriktivní – byl v něm zakomponován pokles deficitu ze 142 miliard Kč, dosažených v roce 2011, na 105 miliard Kč. Pokud k tomuto snížení o 37 miliard připočteme další snížení o 47 miliard Kč dodatečných škrtů, dostaneme se na částku 78 miliard Kč. O tuto částku se z roku na rok snížila národohospodářská poptávka. To představuje zhruba 2 % HDP. Lze se domnívat, že právě takové snížení vnitřní poptávky bylo rozhodujícím faktorem působícím na absolutní pokles HDP. Je zcela evidentní, že provádět takové škrty v době nastupující krize rozhodně není moudrou hospodářskou politikou a krizi to jen dále prohlubuje.
Vládní džihád proti rozpočtovým schodkům
„Svatý boj“ za snižování schodku bez ohledu na stav ekonomického cyklu není zadarmo. Důsledky této politiky budou dlouhodobé. Nicméně již nyní jsou vidět:
• v poklesu reálných příjmů obyvatel,
• v narůstající nezaměstnanosti, která v letošním roce překročí hranici 10 %,
• ve stále se opakujících výpadcích příjmů veřejných rozpočtů,
• ve stále zjevnějším nárůstu vnitřního skrytého dluhu jednotlivých rezortů.
Současná vláda – jak už bylo mnohokrát řečeno – neprovádí hospodářskou politiku odpovídající současnému stavu ekonomiky a zjevně si to ani nepřipouští. Vládní politici sice mohou obyvatelstvu vysvětlovat, že se mu daří nejlépe v dosavadní historii, ale už nemají dostatek frází, aby mu dokázali vysvětlit, proč současně roste nezaměstnanost, zcela nezpochybnitelně roste chudoba a sociální vyloučení části populace, proč narůstá řádění exekutorů, počet dražeb majetku a počet těch, kteří ztrácejí střechu nad hlavou, proč prosperující ekonomika zaznamenává soustavný pokles jak průmyslové, tak stavební výroby, a výčet by mohl být ještě o hodně delší.