Zůstaňme na chvíli u srovnání s nebohým Řeckem, které není zas tak úplně nepatřičné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dlouhodobě stagnující česká ekonomika – když nepočítáme krátkodeché vzepětí v roce 2010 – je nyní fakticky zase v recesi, ba co hůře, nezdá se, že by se z recese měla v dohledné době vymanit. Rychlost útlumu spíše čtvrtletí od čtvrtletí narůstá, už jsme na minus 1,5 procenta (měřeno výkony ve třetím čtvrtletí 2012 oproti stejnému období roku 2011). Co se týče celkového objemu hrubého domácího produktu, nejspíš ani na konci příštího roku se velmi pravděpodobně nedostaneme na úroveň, kde jsme byli již na konci roku 2008. Krizový výpadek v roce 2009 byl totiž nečekaně masivní a zotavení jen krátké a vlažné.
Varující „příklad“
Pravda, naše situace dosud není zdaleka tak dramatická jako řecká. Tam jsou v recesi již pátým rokem a ta jejich je navíc mimořádně hluboká a komplexní. Řecká ekonomika se ale propadá o rok déle než naše (již od roku 2008), kdy i na ni s rostoucí silou a naprosto nepřipravenou dopadla globální finanční krize. Zatímco první náraz v roce 2008 byl ještě snesitelný (pouhých minus 0,2 procenta), o rok později se řecký propad zrychlil na 3,2 % procenta a Řecko se rychle dostalo do spirály smrti kombinací ztráty ekonomického výkonu, růstu nezaměstnanosti a veřejného dluhu. Pokud jde o ekonomický výkon, připomeňme, že v roce 2010 HDP klesl o dalších 3,5 %, ale vloni se pokles zdvojnásobil na 7,1 % a letošní odhady se pohybují rovněž okolo dalších 6 až 7 procent. Sečteno a podtrženo: za posledních pět let se ekonomický výkon Řecka snížil téměř o pětinu.
Budoucnost také nevěští nic radostného. Pokud vyjdou nejoptimističtější prognózy „jen“ 4,5procentního poklesu HDP v příštím roce, i tak se Řecko zhruba za rok dostane na pouhé tři čtvrtiny dřívější výkonnosti. Jak dlouho jim bude trvat cesta zpět, když jejich současný veřejný dluh obnáší skoro již dvojnásobek ročního objemu produkce zboží a služeb, to si netroufá nikdo raději ani odhadovat. Jen dodejme, že podobná čísla, jaká jsme uvedli u HDP, platí i pro jeho klíčové složky, především pro spotřebu. Nachází to však odraz jak ve vysoké nezaměstnanosti, tak v rozpočtovém deficitu či veřejném dluhu.
Pozdní prozření Miroslava Kalouska?
Kdo sledoval vystoupení ministra financí v Otázkách Václava Moravce 18. listopadu, a to v reakci na demonstraci pořádanou platformou Stop vládě!, jistě nevycházel z údivu. Miroslav Kalousek se konečně naplno přihlásil ke strategii, se kterou odbory až dosud marně přicházely na jednání tripartity: přestaňme už bezhlavě škrtat v rozpočtových výdajích, nezhoršujme tím bezútěšnou situaci většiny firem závislých na státních zakázkách či mizerii většiny domácností.
Vždyť dva miliony domácností už nejsou schopny vytvářet úspory a asi polovina z nich se topí v dluzích a je jim exekuován majetek. Více než milion českých občanů už spadl pod hranici příjmové chudoby! Dělejme raději vše pro obnovu ekonomického růstu. Ekonomický růst a ne růst sazeb DPH – to je to správné řešení! A hlavně: přestaňme už strašit Řeckem, protože vyplašený občan může opět uvěřit, jako to ostatně udělal ve volbách v roce 2010. A když se mu navíc nezvyšují příjmy, nebude ani utrácet a rozpočtové harakiri bude dokonáno.