• Zveřejněno: 21.08.2012

Léčba šokem

Bývalý ministr Julínek se vůbec netajil tím, že jeho reforma potřebuje prolomení Ústavy ČR v oblasti bezplatné zdravotní péče, zavedení nadstandardní péče, poplatků za recept a hospitalizaci. Stavěl na výsadním postavení zdravotních pojišťoven jako tržních subjektů, které budou spravovat osobní zdravotní účty občanů s cílem ziskovosti, počítal se zavedením povinného pojištění základního balíku nezbytných zdravotních služeb. Jasně deklaroval, že ODS chce prosadit hybridní model zdravotnictví, kde trh a tržní síly zajistí efektivitu a zisky zdravotním pojišťovnám, zatímco povinně definované balíky zdravotních služeb se postarají, aby bylo alespoň zajištěno základní právo občanů na zdravotní péči.
Jak to se zdravotnickou reformou dopadlo, víme. Julínkova léčba šokem se nekonala, ale dosavadní vývoj ukazuje, že jenom na chvíli. Silné lobbistické zájmy, které v této veřejné službě vidí lákavou sumu peněz, si našly následníka. A nutno říci důsledného. Současný ministr zdravotnictví za TOP 09 Leoš Heger, také lékař, šel na reformu zdravotnictví rovnou se skalpelem, ale veřejnost se starostlivým úsměvem ujišťuje, že jde jen o malé vylepšující zákroky. Přitom řeže bez anestetik, přímo do živého.
Dagmar Žitníková: Heger je katastrofa pro zdravotnictví
Ve srovnání s Julínkem vidí jeho postup jako daleko zákeřnější Dagmar Žitníková, předsedkyně OS zdravotnictví a sociální péče. Ve své podstatě se podle ní jejich reformy od sebe neliší. Zdůrazňuje, že Heger vlastně zrealizoval to, co se Julínkovi nepovedlo. Do českého zdravotnictví zavedl tři nové zákony, které ze zdraví dělají zboží. Místo zdravotní péče zavedl zdravotní služby a z pacienta se stává klient. „Ministr Heger je pohromou, podařilo se mu dokonce rozbít i mezilidské vztahy, protože zdravotnictví je primárně postavené na těchto vztazích. Vymazal z našeho zdravotnictví potřebný humanismus a solidaritu. Nebezpečně do povědomí občanů podsunul, že zdravotníci jsou nenasytní a požadují jen vysoké platy. Podařilo se mu, že se na ně lidé nedívají jako na ty, kteří pomáhají, ale jako na ty, kteří jsou zaměřeni jen ekonomicky. Do povědomí pacientům vtloukl, že bezplatná péče je nesmysl. Je nepochopitelné, jak lidé tomuto mýtu věří. V okolních zemích je kvalitní zdravotní péče bezplatná – to neznamená zadarmo, ale při správně nastavených parametrech ji lze hradit z pojistného. Julínkovy vize dotáhl takřka do „šťastného“ konce. Podařilo se mu vytvořit a prosadit právní rámec pro komercionalizaci českého zdravotnictví,“ zdůrazňuje Žitníková a pokračuje: „Julínek se choval přímočaře, ve srovnání s Hegerem až neotesaně. Netajil se tím, že z nemocnic a pojišťoven chce vytvořit obchodní společnosti, že chce zavést přímé platby a zpoplatnit co nejvíce věcí, zatímco Heger uhlazeně, argumentačně používá jednoduché zkrácené soudy, které vyznívají ve prospěch jeho populistických polopravd. Heger říká, já nechci privatizovat, ale vše pro to dělá. Slibuje lidem, že budou mít nárok na základní péči a ta bude stačit na všechno, co potřebují. To však není pravda. Ministr Heger je zákeřnější a pacientům lže.“
OS zdravotnictví a sociální péče vede s ministrem Hegerem otevřenou válku. Několikrát žádal jeho odstoupení, upozorňoval na to, že když dojde ke změnám v jednotlivých zákonech a péče se rozdělí na ekonomicky náročnější a méně náročnou, pacienti na tom prodělají. To se přes ministrovo ujišťování také stalo. Například lidé, kteří mají cukrovku a chtějí lepší aplikační pomůcky či inzulín, jenž způsobuje méně komplikací, si musí připlatit. Ministr Heger vyloučil ze zdravotního pojištění léky do 50 korun a vůbec se nedodržuje ústavní princip, že musí být v každé skupině léků alespoň jeden, který je plně hrazen. Tvrdil, že jeho opatřeními se sníží ceny léků, ale opak je pravdou a ceny léků a doplatky šly nahoru. Dále nás ujišťoval, že lidé, kteří nebudou mít na poplatky za hospitalizaci či doplatky na léky, si mohou požádat o pomoc, ale takový systém neexistuje. Podle Žitníkové se dnes mnozí občané dokonce bojí nastoupit léčbu v nemocnici, protože ještě nezaplatili za předchozí hospitalizaci. Raději navštěvují lékaře a chtějí předepisovat nejlevnější léky, i když jim způsobují vedlejší účinky, protože nemají na doplatky. Celý život přispívali do systému a nyní, když jsou v důchodu, nemají dostatek prostředků, jsou-li nemocní.
Pro koho chce ministerstvo rozvrátit sít nemocnic?
Heger chce rušit nemocnice a celá oddělení, prý jich je v Česku mnoho. Posloužit mu k tomu mají zdravotní pojišťovny. Ministr zákonem určil, že skončí všechny smlouvy, které mají nemocnice uzavřeny se zdravotními pojišťovnami. Doposud platilo, že nemocnice, která neměla smlouvu, měla nárok na zaplacení akutní zdravotní péče. Po Hegerově zásahu dostanou jen 85 % dosavadní částky, ale za to nemohou akutní péči poskytovat. Pokud chtějí dál fungovat, musí se obrátit na zřizovatele a požádat o dofinancování. Jestliže k němu nedojde, jejich zřizovatelé je mohou nabídnout k přímému prodeji. Třeba se najde někdo, kdo je bude provozovat za zmíněných 85 %, a počítá s tím, že v mezičase se vytvoří prostor pro další přímé úhrady pacientů. Už dnes chce ministerstvo nadstandard 16 stávajících úkonů rozšířit na 70 výkonů v oblasti gynekologie, urologie nebo neurologie. Třeba se veřejné mínění bude bouřit a smlouva s pojišťovnou bude nakonec uzavřena, ale to už z nemocnice může být soukromý subjekt.
Ministerstvo podepsalo se zdravotními pojišťovnami memorandum, které se týká rušení celých oddělení a nemocnic. Jedna nemocnice by měla sloužit pro 100 000 obyvatel. To by znamenalo, že ze 191 jich zůstane jen stovka. Odborový svaz zdravotnictví podle Dagmar Žitníkové varuje před totální destrukcí systému nemocnic, protože se sníží kvalita péče a prodlouží se čekací doby na ošetření. Poukazuje na to, jaké jsou v okolních zemích počty nemocnic. Německo jich má přes 2000, tj. na 1 nemocnici připadá 35 tisíc obyvatel. U nás 55 tisíc a mělo by to být 100 tisíc obyvatel... Rakousko má na 8 milionů obyvatel 272 nemocnic, ČR na 10,5 milionu 191 nemocnic.
Zatím jde o poslední pokus ve snaze zlikvidovat zdravotnictví jako veřejnou službu a umožnit v daleko větší míře prostor pro komerční sféru. Odbory se opakovaně Hegera ptaly, co bude s lidmi po zrušení nemocnic. Pacienti nezmizí, ani se zázračně neuzdraví. Ministr jim dosud dluží odpověď.
Dagmar Žitníková se obává, že tento doutnající výbuch může poškodit většinu občanů ČR. Pacient bez peněz nebude pro vznikající lukrativní zdravotnický trh zajímavý. „Velká zdravotnická loupež“ má tedy pokračování. Co bylo vybudováno z peněz veřejného zdravotního pojištění, má být zlikvidováno a nahrazeno tržním zdravotním principem. Zdraví je podle Leoše Hegera individuální hodnota, musí se o ně postarat každý sám. Péče dostaneme tolik, kolik si jí nakoupíme. Na veřejnou službu zapomeňme.
„Ministr Heger je pohromou, podařilo se mu dokonce rozbít i mezilidské vztahy, protože zdravotnictví je primárně postavené na těchto vztazích. Vymazal z našeho zdravotnictví potřebný humanismus a solidaritu...
Uhlazený Leoš Heger je ve srovnání s někdy až neotesaným bývalým ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem zákeřnější a lže pacientům.“
Dagmar Žitníková
 
(Vyšlo v Sondách č. 10-11/2012)
 
testesondy123