Média a investigativní novináři udělali z lidské tragédie především žurnalistickou show, místo aby psali a publikovali odborné články o lihovinách a hledali základní příčinu situace, jíž je dávné selhání ministerstva financí. Kardinální problém spočívá ve špatném daňovém nastavení z roku 1993 (kdy vládu jako premiér vedl Václav Klaus), nahrávajícím ilegálním výrobcům napodobenin poctivého alkoholu tradičních výrobců.

V průběhu řetězových úmrtí během druhé poloviny minulého roku žádala zejména opozice jasné označení viníka či viníků. Díky tomu se po delším váhání rozjela policejní mašinerie v součinnosti s Celní správou ČR a hygienickou službou. V této souvislosti je třeba upozornit, že na problematiku daňových úniků včetně nebezpečí otrav upozorňovali legální výrobci nejenom tehdejšího Selika Olomouc či Stock Plzeň–Božkov zodpovědné orgány dokonce i osobními dopisy, jež byly adresovány předsedovi vlády Grossovi, předsedovi ODS Topolánkovi i předsedovi rozpočtového výboru Kalouskovi a všem místopředsedům již v listopadu 2004. Odezva byla naprosto nulová!

Abychom byli objektivní, k opozici se přidaly v létě 2012 i občanské iniciativy Čas na změny, Platforma pro přímou demokracii a tzv. Holešovská výzva, žádající kromě demise ministra Kalouska též přijetí takových zákonných norem v oblasti ochrany spotřebitelů před metanolem, které by zabránily v budoucnu takovýmto tragickým událostem, poškozujícím navíc ekonomiku ČR, zdejší české seriózní výrobce a obchodníky i vývoz našich alkoholických nápojů do zahraničí.

Doslova hegerovské plácnutí do vody bylo vyhlášení polovičaté prohibice, místo aby došlo k inventurám u všech legálních výrobců za účasti celních úřadů a souběžně s tím k inventurám a kontrole nákupu lihovin u legálních distributorů. Tím by celní orgány disponovaly přesnými údaji o tom, kolik alkoholu legální výrobci uvedli do oběhu od 1. 1. 2012 dle posledních inventur a jaké konkrétní výrobky poskytli konkrétním dodavatelům v roce 2012. Na základě rozdílů v dokumentaci by se zjistilo, zda se někdo z legálních výrobců a distributorů podílel na daňových únicích s kvalitním alkoholem. Dnes je ale vše dokonale zameteno pod koberec a uklizeno.

Lihoviny mají státem nařízený fiktivní náklad a tím je tzv. spotřební daň. Pokud výrobce tuto daň do výrobku nezapočítá a neodvede státu, nemusí k ní následně připočítávat DPH a cena je oproti řádně zdaněnému výrobku mimořádně nízká. Občan je nadšený, jak dobře nakoupí, ale netuší, že dřív nebo později na to doplatí, třeba zdravotně. Ekonomové i poctiví výrobci alkoholických nápojů marně protestují, že stát tím, že odmítá stanovit minimální cenu lahve alkoholu (aby neomezil „svobodné podnikání“) alespoň ve výši spotřební daně s DPH, jak je tomu na Slovensku a v jiných státech Evropy, podporuje existenci černého trhu. Protože však potřebuje peníze, od roku 1993 do roku 2010 průběžně zvyšoval spotřební daň ze 180 Kč na 285 Kč za jeden litr absolutního lihu. Očekávaný příjem se však nedostavil. Na papíře se zdály být Kalouskovy počty perspektivní, přitom stát paradoxně vybíral téměř stejné částky jako před zvýšením. Proč? Kvůli ohromnému nárůstu černého trhu (posvěcenému už zmíněným zákonem o spotřebních daních z roku 1993) pokud ne podporovaného, tak zcela jistě tolerovaného státem.

Do oboru výroby bezpečných lihovin právě před dvaceti lety vstoupily mnohdy i vysloveně kriminální živly. Vybudovaly i přes nárazové zásahy policie a Celní správy dokonalou síť a je třeba dodat, že spoluzodpovědnost za kritickou situaci má každý obchodník, který nakupoval podezřele levné lihoviny bez dokladů, každý, kdo vědomě uváděl do prodeje v garážích vypálenou kořalku bez etiket a rozboru. Žádné kolky problém nevyřeší, ty jsou na černém trhu snadno k dostání, stejně jako rumové esence, etikety či lahve všeho druhu.

Upozornit na čtyři desítky mrtvých a více než 70 dlouhodobě postižených není jen karatelsky zvednutý prst. Uvědomme si to, až budeme číst slevové letáky obchodních řetězců, nabízejících kupříkladu 0,5 l vodky v lahvi za nižší cenu než je spotřební daň + DPH, a zeptejme se, proč nikdo z Parlamentu či vlády nemá zájem tento základní rozpor řešit.

Je třeba zopakovat, že politickou odpovědnost mají bezesporu ti, kteří se podíleli na nedokonalém zákonu o spotřebních daních v roce 1993. Tito kormidelníci průmyslu umožnili zeslabení kontrol v prodejnách a restauracích i možnost přelévání vodky, tuzemáku a dalších lihovin napřed z 50litrových a dnes 6litrových kanystrů do lahví bez jakéhokoli označení. Legendární Al Capone byl proti nim břídil... Zákon a vyhláška to umožňovaly a Česká zemědělská potravinářská inspekce ani Celní správa to nemohly postihnout. Poctivé, legální palírny značily a kolkovaly každou půllitrovku a vedle toho se miliony těžko evidovaných neoznačených lahví prodávaly ve stáncích i v kamenných prodejnách.

Představitelé oficiálních lihovarnických společností, které řádně platí daně a patří k ekonomickým obětem stále dobře fungujícího černého trhu s pančovaným alkoholem, se shodují v tom, že je třeba snížit spotřební daň na úroveň roku 2003 (235 Kč za litr absolutního lihu) a stanovit minimální cenu lihoviny podle spotřební daně. Nejvíce se podvádí na konzumních lihovinách (vodka a tuzemák), kde jsou jednoduché výrobní postupy.

„Je třeba, aby si lidé uvědomili, že co je podezřele levné, nebylo zdaněno. Kontrolorem by měl být každý kupující. To by byla po 20 letech první podpora státu legálním výrobcům, ekonomické znevýhodnění pančerů a omezení nelegálně vyrobené lihoviny jen na osobní distribuci a žádný prodej bez dokladů na prodejny,“ říká František Cab, jehož firma, známá dárkovými baleními především ovocných a bylinných pálenek, navazuje na více než stoletou tradici výroby alkoholu na Olomoucku a kráčí ve stopách legendárního podniku Seliko. A dodává: „Nebezpečný alkohol nebyl k mání jen v asiatských tržištích a stáncích, jak se nám dvanáct let tvrdilo do černého pátku 14. 9. 2012, ale bohužel v celé obchodní síti. Jak se zjistilo u poškozených lidí, byl v restauracích, barech i kamenných prodejnách.“

Jednoduchým, leč účinným obranným řešením před pančovaným či pašovaným alkoholem by měly být kolky, ovšem jen ve fantazii ministerských úředníků. Staronové řešení, tzv. rodný list alkoholu s pompou zavedený, reálně neřeší ani otázku jednoznačné identifikace a zpětné vysledovatelnosti produktu, ani jeho ochranu před falzifikací. Z praxe je známo, že se dají kolky kupovat na černém trhu, přelepovat i padělat. Jediným skutečně ochranným prvkem jsou prvky automatické identifikace s mezinárodní platností, fungující pod globálními standardy. Přitom není nutné nákladně zavádět složité technologie: funkční standardizované řešení nabízejí známé čárové kódy EAN. Ty mohou nést globální standardní identifikátor, tzv. GS1-GTS – GLOBAL TRACEABILITY STANADARD. Tento mezinárodní standard pro vysledovanost zboží je kompatibilní s příslušnou legislativou a směrnicemi. Řešení je založeno na skutečnosti, že většina výrobců k základní identifikaci svých produktů využívá čárové kódy EAN na jednotlivých logistických, obchodních i spotřebitelských jednotkách. Systém má navíc do detailu zpracovány jednotlivé kroky vedoucí k zabezpečení vysledovatelnosti produktu a sledování jeho pohybu v zásobovacím řetězci až do místa prodeje. Ochrana legálního trhu je významně podpořena tím, že je pro černý trh prakticky nemožné dosáhnout stejné úrovně kvality vykazování dat. Legální výrobci mohou bez významných dodatečných nákladů zabezpečit a doložit původ a kvalitu svých výrobků a podpořit tak ochranu svých originálních obchodních značek.

Jeden litr lihu z obilí, řepy nebo brambor se cenově pohybuje okolo 27 korun bez DPH. Metanol stojí polovinu. Kriminální živly šetřily nejenom na spotřební dani a DPH z ní, ale i na surovině, a tou je konzumní líh – etanol. Nechme nyní stranou tragický omyl či chybu pančerů, že to s dávkováním „přestřelili“. Důležité je, že etanol neboli líh je přísně evidován a metanol se v ČR prodává bez evidence. S trochou jízlivosti je třeba konstatovat, že mléko má lepší evidenci v obchodní síti potravin. Podle odborníků by u metanolu měla existovat nulová spotřební daň a následná evidence jeho použití a prodeje výrobků z něj. To stát ani po půl roce od propuknutí aféry neudělal, přestože by to veřejnou kasu nestálo ani příslovečný haléř, pouze by se zavedla evidence metanolu u Celní správy.

testesondy123