„Sociální bydlení je rozšířený pojem – zahrnuje jak skupiny obyvatel, tak metody, jak se k sociálním ohledům dostaneme. Rozlišuje se, zda je pomoc poskytována na hlavu, nebo na cihlu,“ řekl předseda Sdružení nájemníků Milan Taraba. Pomoc na hlavu znamená, že ohrožení lidé v domácnostech dostávají takzvaný příspěvek na bydlení, spadající pod sociální dávky, a doplatek na bydlení, který spadá pod pomoc v hmotné nouzi. „Příspěvky na bydlení pomáhají lidem, kteří za náklady na bydlení dají více než 30 procent příjmů, v Praze je to 35 procent. Bylo by dobré, aby došlo ke sjednocení těchto částek,“ uvedl Taraba.
Ubytovny nejsou byt!
U doplatků je to podle jeho slov složitější. „Tam je třeba zásadní změny, dochází totiž k obrovskému zneužívání, především ze strany některých soukromých majitelů ubytoven. Metodika poskytování doplatků na bydlení totiž není odvislá od toho, kolik má ubytovací zařízení metrů čtverečních a jaké jsou místní podmínky, ale od počtu osob. Někteří majitelé ubytoven toho zneužili a do jedné malé místnosti nacpali dvacet paland. Od jedné osoby si pak od úřadu práce, který jim to přímo posílal, vyúčtovali třeba tisíce korun,“ vysvětluje s tím, že je třeba urychleně zasáhnout. „Toto není možné. Lidé musejí bydlet v důstojných podmínkách. Ubytovna nemá charakter bytu a ještě k tomu dochází k obrovskému čerpání státních peněz do černé díry.“
Ubytovna by podle chystaného zákona vůbec neměla být zahrnuta pod sociální bydlení. „Je to přechodné ubytování – tak je ubytovna definována v technických předpisech. Chápu, že některé rodiny neměly jinou možnost než na takové ubytování přistoupit. Ti, co tam bydlí, by podle návrhu přinejhorším měli jít do nějakého domu spravovaného neziskovou organizací, která by ho měla v nájmu. Nebo by město mohlo uvolnit dům pro potřeby sociálního bydlení, svěřit jej neziskové organizaci, která by sepsala podnájemní smlouvy a lidem zabezpečila postupný přechod ke klasickému bydlení. Do té doby by se někteří lidé naučili, že je třeba platit nájemné a udržovat pořádek,“ říká Taraba.
Co dělat proti bezdomovectví
Ohroženými skupinami jsou například lidé končící ve výchovných ústavech či senioři, kteří mají problém platit nájmy ve velkých městech, což se týká až 250 tisíc domácností. „Další ohroženou skupinou jsou osamělé matky s dětmi. Když je maminka se dvěma dětmi v domově péče pro matku a dítě, obec to stojí osmkrát víc, než kdyby jí platila nájemné. V nájemním bytě by navíc měla větší šanci do budoucna,“ říká Taraba. A co lidé, kteří už nyní žijí na ulici? Ministr práce a sociálních věcí v demisi František Koníček uvedl, že když se udělá vše, co je třeba, k zamezení růstu bezdomovectví může dojít za dva roky. Podle zjištění ministerstva žije bez domova asi 30 tisíc lidí a až 100 tisíc lidí je bezdomovectvím ohroženo.
Vláda Jiřího Rusnoka v demisi schválila historicky první Koncepci prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2010. Bezdomovectvím jsou podle ní stále více ohroženi mladí lidé (zejména ti, kteří opouštějí dětské domovy), ženy, lidé se zdravotním postižením, rodiny s dětmi a osaměle žijící senioři. Do konce letošního roku ministerstvo práce a sociálních věcí upřesní, které kroky je možné rychle zavést do praxe. Měly by se týkat čtyř základních oblastí: přístupu k bydlení, sociálních služeb, přístupu ke zdravotní péči, informovanosti, zapojení a spolupráce. „Podle mého názoru lze zachránit asi polovinu z těch, kteří už jsou na ulici,“ řekl Taraba.
Upozornil, jak lehce se lze na ulici dostat: „Stačí, když senior, který celý život vše platil, nyní nemá peníze, nemůže sehnat menší a levnější bydlení a nezaplatí tři nájmy.“ Takový člověk podle jeho slov potřebuje pomocnou ruku. „Nejen poradny, jak získat příspěvek či doplatek na bydlení, aby to přestál, musí být i stavěny jednoduché byty pro takové lidi,“ uvedl Taraba. Náklady na bydlení u samostatně žijícího seniora v nájemním bytě často překračují více než 40 % jeho příjmů, podle nedávných údajů Českého statistického úřadu je to v průměru 42,4 %. „Hranice společenské přijatelnosti nákladů na bydlení je přitom v ČR nastavena na úrovni 30 % příjmů a pro Prahu 35 %,“ zopakoval před časem předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes.
Stát má podporovat výstavbu sociálních bytů a domů
A to už je zmíněná pomoc na cihlu. Ta podle Tarabových slov znamená, že pro určitý segment obyvatel stát podporuje výstavbu sociálních bytů a domů. „Musejí to být byty pro lidi se zdravotním a tělesným postižením, tedy bezbariérové. Pak pro lidi, kteří chtějí dobrovolně žít v komunitě svého stáří – část chce bydlet ve svém bytě a brát příspěvek, část chce pospolitost,“ uvedl. Byty lze stavět i pro lidi s nižšími příjmy – pro opuštěné matky s dětmi nebo vícečetné domácnosti s jedním příjmem. „To vše je symbiózou návrhu zákona,“ řekl. Při výstavbě by se spolupracovalo i s developery. „Už dnes jsou dva, kteří takové byty stavějí. Vyplynulo to z potřeby. Podle nařízení vlády je v takových projektech nařízeno stavět jak sociální byty, tak byty klasické. Třeba malé sídliště o čtyřech domech, kde by byly oba segmenty, by bylo navíc nástrojem proti segregaci,“ řekl.
Podle něj v některých zemích fungují sociální byty dobře právě proto, že tam existuje zákon o sociálním bydlení. Jinde je zákonná norma naopak brzdou. „A někde funguje sociální bydlení dobře, ačkoli tam zákon nemají,“ řekl. Modelů je vícero. „Preferujeme zkušenosti z blízkého Rakouska, kde mají ucelený systém a zákon. Máme podobnou tradici, podobný historický vývoj i zkušenosti. Dá se ale použít i švédský model, kde není zákon, ale fungují tam samostatná opatření,“ řekl. To v současné době prosazuje i české ministerstvo pro místní rozvoj, protože to považuje za rychlejší, a něco je nutné řešit akutně.
Někde už se problémy snaží řešit
Podle názoru náměstka ministra pro místní rozvoj Miroslava Kalouse nemůže být zákon schválen ze dne na den a byl by méně flexibilní pro různé životní situace. Podle Taraby by bylo dobré rychle napravit některé naléhavé záležitosti a následně zákon přijmout.
„Současní ministři práce a sociálních věcí a pro místní rozvoj toho nyní sice moc udělat nemohou, ale přece jen pomohli. Po podrobné analýze dali dohromady podklad věcí, které se musejí realizovat. Je třeba například připravit změny zákona o hmotné nouzi, především metodiku u doplatku na bydlení, o jehož zneužívání jsem hovořil. Zákon o sociálním bydlení, který připravujeme, se na příspěvkovou politiku odvolává, takže ta musí fungovat, ne aby nějaký baron čerpal za dvacet paland sto tisíc měsíčně ze státních peněz,“ uvedl. Zákon by přinesl úkoly jak pro stát, tak pro samosprávu, která by mapovala sociální potřebnost.
Problém je podle Taraby i v tom, že podle občanského zákoníku má při sjednávání nájemní smlouvy majitel možnost požadovat až šestinásobek měsíční kauce. „Limit je nutné zkrátit, v Evropě není obvyklý. Sociálně ohrožení nemají na to, aby najednou zaplatili třeba čtyřicet tisíc korun,“ řekl. O zajištění sociálního bydlení se už nyní pokoušejí některé obce či městské části. Kupříkladu na radnici Prahy 3 si zadali vypracovat odbornou analýzu a stejně jako jinde čekají na zákon. Místostarosta třetí městské části Matěj Stropnický (SZ) se lidem, jejichž bydlení je v ohrožení, pokouší pomáhat i jinak. „Dluhy na nájemném lidem často navyšuje poplatek z prodlení, který dlužnou částku několikanásobně přesahuje. Snažím se pomoci návrhy na odpuštění značné části těchto poplatků či sháněním nájemních bytů,“ uvedl.