Potíž je podle ní i v tom, že asi 80 % zaměstnanců v supermarketech a hypermarketech nedobrovolně pracuje na zkrácený úvazek: „Ubývá smluv na dobu neurčitou, zkrácené úvazky se objevují i ve spotřebním družstevnictví, kde stále ještě je přístup k zaměstnancům přívětivější. Běžné je i zaměstnávání přes agentury.“ Tzv. nejisté – prekérní formy zaměstnávání začínají být ve sféře obchodu velmi rozšířené. Ve všech hlavních obchodních řetězcích má svaz své základní organizace a odborová organizovanost se pohybuje asi kolem 10 %. Přestože v západních zemích, kde tyto řetězce působí, je členství v odborech běžnou záležitostí, u nás je situace složitější. Mezi obchodními řetězci jsou rozdíly, nejviditelnější problém je asi v Lidlu, kde odbory působí pouze v jedné kladenské prodejně. „Naším nepřítelem je strach lidí,“ smutně konstatuje Renáta Burianová. Je to nepochopitelné, přestože platové a pracovní podmínky nejsou ideální a byly by ještě horší, pokud by zde nepůsobily odbory, lidé se i o tuto práci bojí. Vztahy vedení odborového svazu s vrcholovým managementem jsou na velmi solidní úrovni, ale čím níž, tím hůř. „Problémy začínají už na pozicích provozních ředitelů či oblastních manažerů, ti jsou většinou odpovědní za atmosféru strachu, která mezi zaměstnanci panuje. Lidé se mnohdy bojí. Jedeme třeba do konkrétní provozovny řešit vážný problém, na který jsme byli upozorněni, a oni najednou řeknou, že je vše v pořádku,“ dodává předsedkyně.

Pro odborový svaz je velmi důležité, že má kontakty s mezinárodními mateřskými společnostmi řetězců a podrobně vidí, jaké mají jinde postavení zaměstnanci v obchodě. Velmi užitečná je pro svaz i spolupráce s mezinárodní odborovou centrálou Union Global International.

Průměrný plat prodavačů v řetězcích u nás je bídný – asi 14 500 korun hrubého. „Existuje zde něco, na co dlouhodobě upozorňujeme a o čem se konečně začíná veřejně mluvit – ,pracující chudoba‘. Lidé, kteří pracují, mají problém ze mzdy finančně pokrýt nejzákladnější potřeby. Jednáme o tom s vedením společností, je to také jeden z argumentů při kolektivním vyjednávání,“ říká R. Burianová. Kdyby podle jejích slov odbory a kolektivní smlouvy nebyly, bylo by zřejmě ještě hůř – více zaměstnanců by třeba pracovalo i za minimální mzdu.

Pracovat za tak nízké mzdy a ještě k tomu i na Štědrý den a o dalších svátcích, nemít možnost je trávit v kruhu rodiny se dlouhodobě odborovému svazu nelíbí. Už od roku 2003 usiluje OSPO o prosazení zákona, na základě kterého by byl v určité významné svátky zakázán prodej v řetězcích, tedy obchodech s prodejní plochou větší než 200 metrů čtverečních. A také v některých jiných provozovnách: v zastavárnách, sběrnách odpadů a provozovnách obchodujících s použitým zbožím, a to bez ohledu na rozsah prodejní doby. Zákaz prodeje by se naopak netýkal čerpacích stranic, lékáren, prodejen na letištích, vlakových a autobusových nádražích a prodejen ve zdravotnických zařízeních.

Po dlouhých peripetiích vyjednávání s poslanci a zástupci jednotlivých politických stran konečně po deseti letech svaz uspěl. V aktuálním návrhu zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, který předložil senátor František Bublan (ČSSD) a hlasováním si jej osvojil Senát, se jedná o sedm státních a ostatních svátků, o nichž by byl prodej ve zmíněných provozovnách zakázán: 1. leden – Nový rok a Den obnovy samostatného českého státu, pohyblivé Velikonoční pondělí, 8. květen – Den vítězství, 28. září – Den české státnosti, 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu, 25. prosinec – 1. svátek vánoční a 26. prosinec – 2. svátek vánoční. Na Štědrý den – 24. prosince – by mohlo být otevřeno jen do dvanácti hodin. „To je tradice, že si lidé jdou na Štědrý den dopoledne koupit třeba ještě narychlo, co opomenuli,“ dodává R. Burianová.

„Vybírali jsme humánní a církevní svátky, kdy má být člověk doma s rodinou. Nejedná se přece o životně důležitý provoz, jakým je například zdravotnictví. Nechceme paralyzovat města, lidé by si mohli nakoupit buď dřív, nebo v menších obchodech,“ dodala. Zákaz prodeje by se netýkal Svátku práce (1. květen), Dne boje za svobodu a demokracii (17. listopad), Dne slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (5. červenec) a Dne upálení mistra Jana Husa (6. červenec).

„Záměrem zákona je upravit vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci a přiblížit se alespoň částečně k normám, které jsou ve většině evropských zemí,“ řekl Sondám senátor Bublan. „Návrh zákona vznikl po téměř rok trvajících konzultacích s pracovníky obchodu, jejich odborovým svazem, ale také s některými provozovateli velkých obchodních řetězců, kteří se kupodivu tomuto omezení příliš nebrání. Jejich jedinou podmínkou je, aby se zákon skutečně vztahoval na všechny konkurenty,“ řekl. „V některých okolních zemích je prodej zakázán dokonce o všech nedělích, ale na to v žádném případě není v Česku atmosféra. Neděle v žádném případě nehodláme omezovat,“ dodal F. Bublan. Regulaci prodeje mají nejen Rakousko, Německo či Belgie, ale i země bývalého východního bloku, jako Maďarsko či Polsko. Slovensko má v zákoníku práce uvedeno, že 3,5 dne v roce mají supermarkety a hypermarkety zavřeno.

Pro Bublanův návrh se vyslovilo 39 senátorů (z 61 přítomných), pro hlasovali senátoři napříč politickým spektrem: z ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, Severečechů, Starostů a nezávislých. Proti bylo 8 senátorů, zdrželo se jich 14. Paušální nesouhlas vyslovila s návrhem jen ODS. „Doufám, že dostatek hlasů by se mohl najít i ve Sněmovně,“ řekl Bublan. Návrh kritizoval senátor Jaroslav Kubera (ODS): „Tento zákon je typickým příkladem, proč bychom potřebovali nějaký zvláštní úřad na regulaci regulací… Zase se tady někdo snaží vnucovat jakýsi systém a ještě vypráví o tom, že dokonce i podnikatelé jsou v podstatě pro, aby bylo o svátcích zavřeno. No, jestli jsou i podnikatelé pro, aby bylo o svátcích zavřeno, tak ať zavřou.“

Pro návrh se naopak vyslovil nezávislý senátor a prezident Agrární komory Jan Veleba: „Myslím si, že lidé s ultraliberálním viděním světa to mají těžké a budou to mít stále těžší, protože nic neřídit, nic neregulovat, nikde nezasahovat, to zkrátka tak ve světě nefunguje. Proč je tato záležitost regulována ve vyspělých zemích na západ od našich hranic? Je tam nějaká jiná Evropská unie? Byl tam snad komunismus? Převažují tam snad vlády, které nejsou liberální?“. Přijetím návrhu se podle jeho slov „vrátíme do společnosti slušných západních zemí“. Předseda Senátu a bývalý předseda ČMKOS Milan Štěch řekl, že přijetím návrhu nedojde k žádným ztrátám zisků řetězců, protože „zejména v současné době není rozhodující hodina prodeje, ale kupní síla občanů“.

Již v roce 2003 začal návrh prosazovat tehdejší, dnes již zesnulý, předseda Odborového svazu pracovníků obchodu Alexander Leiner, o rok později jej ve Sněmovně předložila bývalá poslankyně ČSSD Anna Čurdová. Návrh byl ale ve třetím čtení zamítnut, proti hlasovali i někteří sociální demokraté. Tehdy se jednalo o návrh zákona o prodejní době v maloobchodě, vedle zákazu prodeje o státních a ostatních svátcích obsahoval i zákaz nočního prodeje. „Tehdy nám z návrhu vypadl velkoobchod, tedy Makro, což by mohlo být chápáno jako konkurenční výhoda, proto se současný návrh týká nejen maloobchodu, ale právě i velkoobchodu,“ uvedla Burianová. Nynější návrh navíc neobsahuje zákaz nočního prodeje.

Návrhu v roce 2004 ublížilo nejmenované soukromé rádio, před hlasováním odvysílalo anketu, v níž se dotazovalo, co by veřejnost řekla tomu, kdyby měly řetězce zavřeno každou neděli. Na to jsou Češi citliví. „Obdobná anketa byla bohužel odvysílána i nyní – tentokrát Českou televizí. Přitom ani současný návrh nepočítá se zákazem prodeje o nedělích,“ řekla Burianová. Odborový svaz se bránil dopisem. Svaz letos v dubnu uskutečnil i výzkum. Z dotazníkového šetření, kdy bylo elektronicky osloveno 4166 respondentů, vyplývá, že se zákonem, který by upravoval otevírací dobu obchodů ve státní svátky, souhlasí více než 75 % obyvatel ČR. Ve státní svátky chodí podle výzkumu na nákup jen 5,74 % lidí.

(Vyšlo v Revue SONDY č. 8/2013)

Renáta Buriánová

testesondy123