Byl jsem členem analytického týmu, který byl ustaven pro účely jednání v Radě hospodářské a sociální dohody. Zaměřili jsme se hlavně na daňovou oblast. Záměrem bylo řešení otázky daně z příjmu a sociálního a zdravotního pojištění a odvodové zátěže. Náš postup si však vyžádal zabývat se i problematikou daně z přidané hodnoty (DPH).
Na základě statistických údajů České republiky totiž v současné době maloobchod a velkoobchod reprezentuje zhruba 260 tisíc podnikatelů, ale pouze 30 procent z nich jsou plátci DPH! U zahraničních podnikatelů působících u nás jsou to dokonce pouze čtyři procenta!
Podle našeho názoru minimálně 90 procent všech těchto obchodníků by mělo být plátcem DPH. Bohužel tomu tak není. Došli jsme k faktu, že předložené daňové doklady jsou ve většině případů předmětem korupčního jednání. Myslím si, že korupce v menším měřítku funguje prostřednictvím zjednodušených daňových dokladů. Navrhoval jsem proto v tomto materiálu zavedení povinné registrace a uchovávání evidence tržeb prostřednictvím registračních pokladen s fiskální pamětí, což je i téma odborářské Vize.
Další otázkou jsou daně z příjmu fyzických osob a vůbec daně z příjmu. Čísla opět vycházejí z údajů Českého statistického úřadu za rok 2011. Vyplývá z nich, že každý zaměstnanec, kterých bylo v České republice 4 000 066, se stává plátcem daně z příjmů – počítám-li, že odčitatelnou položku uplatňuje pouze za sebe, nikoliv za děti, tedy v době, kdy jeho hrubý příjem přesáhne částku 10 500 korun (126 000 korun ročně). Osoby samostatně výdělečně činné se stávají plátci daně z příjmů až v případě, kdy jejich roční příjem dosáhne částky 830 000 korun.
Například pokud OSVČ dosáhne příjmu ve výši 2,5 milionu korun, má manželku na mateřské dovolené a dvě děti, za které má odčitatelné položky, a uplatňuje paušál ve výši 80 procent (řemeslná živnost), pak neplatí žádnou daň z příjmu, což je podle mě velký handicap zaměstnanců ve vztahu k této skupině OSVČ.
Nemám vůbec nic proti OSVČ, ale tuto problematiku jsme řešili ve vztahu ke státnímu rozpočtu, protože ten přichází o peníze z daní. Je třeba vzít v úvahu i odvodové zatížení zaměstnavatelů, které je dnes takové, že platí 34 procent za sociální a zdravotní pojištění z každé koruny hrubé mzdy, kterou vyplatí zaměstnancům. A to je třeba v příjmu státního rozpočtu sečíst.
Analyzovali jsme příspěvky do zdravotního pojištění v době, kdy Česká republika měla asi 4 000 066 zaměstnanců a zhruba 865 000 osob samostatně výdělečně činných. Průměrný odvod jedné OSVČ do zdravotního pojištění za rok 2011 činil 16 966 korun a u zaměstnance a zaměstnavatele 37 341 korun.
Krátce nato v Hospodářských novinách vyšlo podobné hodnocení jako v našem analytickém materiálu. Ministr zdravotnictví v této souvislosti uvedl, že není normální, aby lidé přispívali různým způsobem do zdravotního pojištění, neboť rizika nemocí jsou pro všechny stejná.
I v porovnání s analýzami otištěnými v Hospodářských novinách mohu konstatovat, že platba sociálního pojištění na jednu OSVČ v roce 2011 činila 25 905 korun za rok, zatímco u zaměstnance plus zaměstnavatele, který za něj zaplatil, činila 85 474 korun, což je poměrně zásadní rozdíl. I v důsledku toho si během příštích tří let bude muset stát půjčit na důchody dalších 250 miliard korun. Za 10 let nebudou v důchodovém fondu peníze a důchody také ne a každý se bude muset spolehnout sám na sebe.
Další věci, které jsme namítali z hlediska rozdílných povinností a práv, které má zaměstnavatel a OSVČ, jsou vstupní periodické a výstupní zdravotní prohlídky. Do dnešního dne se nevyřešila problematika vstupních zdravotních prohlídek pro osoby, které budou pracovat na dohodu o provedení práce. Jednalo se o tom v dubnu, v květnu a do dnešního dne není žádný výsledek. Hrozí dokonce, že když budeme chtít přijmout jako firma někoho, aby nám udělal práci za čtyři hodiny, bude si muset nejdřív dojít k doktorovi, jestli na to má oprávnění.
Na naši analýzu reagovalo ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo financí a Hospodářská komora tím, že nelze dále zvyšovat daňovou zátěž OSVČ. Souběžně však vyšel článek v Hospodářských novinách s titulkem, že státní rozpočet naplní vláda vyšší daní. V tomto článku rovněž zaznělo, že za první pololetí 2012 byly OSVČ příjemcem daně z příjmu, nikoliv plátcem. Na dani v podstatě neodvedly nic.
Dovolím si v této souvislosti vrátit se do roku 2007, kdy byla pro OSVČ zrušena povinnost platit minimální daň z příjmu ve výši 20 000 korun. V témže roce inkasoval stát a státní rozpočet 17,150 miliard korun na dani z příjmů od OSVČ, kterých bylo v té době zhruba 750 000. Průměr na jednu OSVČ činil 22 900 korun. V roce 2008 tato povinnost pro OSVČ skončila, ale jakousi setrvačností zaplatily dokonce o něco více, 17,7 miliardy korun. Ale už v roce 2009 podnikatelé zjistili, že není nutné platit daň a najednou se její výběr propadl na 5,6 miliardy korun. To znamená, že průměr na jednoho plátce klesl na 7676 korun ročně. V roce 2011 už činil příjem rozpočtu na dani z příjmu OSVČ 2,920 miliardy korun, což je průměr na jednoho OSVČ 3244 korun.
Náš analytický tým měl velký zájem na pokračování činnosti. Chtěl bych v tuto chvíli poděkovat i odborům, že také podpořily další fungování našeho analytického týmu a podpořily i vytvoření nového technického týmu pod vedením docenta Ladislava Mejzlíka z Vysoké školy ekonomické a legislativního týmu pod vedením docenta Zdeňka Schwarze, aby se touto problematikou dále zaobíraly.
V září vznikly také určité návrhy, které prošly procedurou například na ministerstvu průmyslu a obchodu. To v podstatě veškeré naše návrhy odmítlo a sdělilo, že za současné politické situace nelze jakýmkoliv způsobem zvyšovat nebo řešit jakékoliv další daňové zatížení OSVČ. Musím říct, že jsem byl překvapen postojem ministerstva financí, které naše argumenty uznalo, ale jeho stanovisko bylo pouze takové, že změny v uvedených oblastech jsou politicky velmi citlivé. Našemu analytickému týmu bylo sděleno, že další zpracování studií či analýz bude mít pravděpodobně jen velmi malý, či spíše žádný dopad. V podstatě nám řekli: „Už nic nedělejte, stejně to nemá cenu. Šokovalo mě stanovisko Hospodářské komory ČR. V oddíle silné a slabé stránky zaměstnance a OSVČ je podle Hospodářské komory největší slabinou zaměstnance skutečnost, že má šéfa.
Podle mého mínění není v současné době politicky akceptovatelné jakkoliv změnit rozdílnou úroveň zdanění odvodového zatížení mezi zaměstnanci a zaměstnavateli na straně jedné a OSVČ na straně druhé.
• Argumentuje se skutečností, že je nepřijatelné zvýšit daňovou zátěž právě bez ohledu na skutečnost, že například v prvním pololetí 2012 OSVČ jako celek byly nikoliv plátcem, ale příjemcem daně z příjmů.
• Registrační pokladny jsou nepřijatelné, ačkoliv je jednoznačné, že uvažované jednotné inkasní místo s ohledem na masové používání, respektive zneužívání zjednodušených daňových dokladů není schopno problematiku řešit.
• Není politicky akceptovatelné regulovat zneužívání daňových paušálů.
• Není akceptovatelné vrátit se k minimální dani z příjmů, která byla zrušena v roce 2007.
• I nadále dochází k porovnávání výhradně zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, není bráno v potaz daňové a odvodové zatížení zaměstnavatelů.
• Předmětem řešení je výhradně aktuální stav bez ohledu na výhled reálných obrovských schodků státního rozpočtu a důchodových fondů.
• Přetrvávají úsudky o neoprávněných výhodách zaměstnanců v podobě třeba stravenek a podobně, bez ohledu na minimální dopady do daňové zátěže jednotlivých skupin poplatníků.
To, k čemu došlo na přelomu září a října v souvislosti s otráveným alkoholem, k úmrtí několika desítek osob, je jistě tragické. Konečně se začalo zvažovat, že je potřeba regulovat prodej alespoň některých produktů na trhu a že volný trh nezvládne vše, jak se tvrdí. Vznikl tým, který by měl připravit koncesovaný prodej lihovin. Ten by se měl týkat všech položek, které podléhají spotřební dani. Myslím si, že registrační pokladny s fiskální pamětí by celé věci jen prospěly. Dovedu si představit, že by platilo pravidlo: pokud chceš prodávat lihoviny a cigarety, musíš mít registrační pokladnu a musíš být plátcem DPH. Státní pokladna by pak nepřicházela ročně o desítky miliard korun na daních.