• Zveřejněno: 14.02.2014

Od počátku loňského května se stavební výroba ve srovnání se stejným obdobím konjunkturálního roku 2008 propadla o 33,4 procenta. V pozemním stavitelství se produkce meziročně snížila o 15,8 procenta, v inženýrském stavitelství o 14,7 procenta. Stavebních povolení vydaly úřady v květnu 2013 meziročně o 18,3 procenta méně (celkem 7318) a jejich orientační hodnota klesla o 28,7 procenta. Bytů se začalo stavět o 17,7 procenta méně proti předešlému roku, dokončeno jich bylo o 34,9 procenta méně.

„Jak se dříve říkávalo, za čísly je nutné vidět především člověka,“ připomíná předseda OS Stavba Stanislav Antoniv. „Stavební firmy s padesáti a více zaměstnanci byly nuceny propustit 8,5 procenta zaměstnanců. Desítky především menších firem pak oznámily svůj konec z důvodů druhotné platební neschopnosti a nedostatku práce.“
Propad pokračuje, zvláště pak za nepříznivých podmínek zimních měsíců. Zlepšení v nejbližší době neočekává ani prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR Václav Matyáš.
Alarmující situace
Zaměstnavatelé ve stavebnictví ani odboráři nesedí se založenýma rukama. Trpně nečekají, že se vše samo od sebe vyřeší. I proto se v září 2012 konala Celostátní konference stavbařů, kterou společně zorganizoval Svaz podnikatelů ve stavebnictví (SPS) a Odborový svaz Stavba. Stanislav Antoniv si při rozboru situace nebere servítky. „Politické strany před parlamentními volbami v roce 2010 slibovaly, že budou dávat dostatečné prostředky na rozvoj dopravní infrastruktury a bytové výstavby. Ve skutečnosti vláda Petra Nečase, která se nazývala vládou rozpočtové odpovědnosti, tyto prostředky omezovala a utlumovala. Propad stavební výroby činí cca 100 miliard korun ročně. Jen v roce 2011 přišlo stavebnictví o 12 000 pracovních míst, o rok později to bylo až 25 tisíc propuštěných.“
Nečasova vláda nejevila sebemenší zájem o hledání cest k pozitivním změnám situace a je tak zodpovědná za ekonomický propad ve stavebnictví.
„Oni se ani nenamáhali přijít osobně na tak důležitý aktiv a poslali za sebe své náměstky. Neúčast premiéra Nečase a příslušných rezortních ministrů byla důkazem toho, jaký na věc mají názor, jak se k problému staví. A přitom to pro ně byla příležitost osobně si vyslechnout vše o skutečné situaci v našem rezortu, popřípadě dát pokyny k příslušným krokům,“ vzpomíná Antoniv na rozpor mezi programovým prohlášením tehdejší vlády ČR, v němž se zavázala, že bude podporovat rozvoj dopravní struktury a nájemního bydlení včetně bydlení sociálního. „Jak se ale říká, skutek utek. V důsledku úsporných opatření se omezovaly prostředky do obou odvětví, aniž by si vláda uvědomovala i multiplikační efekt stavebnictví, kdy jeden zaměstnanec vytváří pracovní místa pro dva až tři zaměstnance v jiných oborech činnosti a v oblasti bytové výstavby se dokonce jedná o další čtyři až pět pracovních míst.“
Bude rok 2014 zlomový?
Stanislav Antoniv, ostatně jako většina z nás, toužebně vyhlíží postupy nové koaliční vlády v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD), která se v koaliční smlouvě a rozpočtovém výhledu zavázala ke krokům, jež by měly vyvést stavebnictví z čím dál hlubší krize. Velkým garantem změn, které by měly nastartovat hospodářský růst, je podle Antoniva i osobní zájem prezidenta republiky Miloše Zemana.
„Ihned po jeho nástupu bylo odborářům po dlouhé době odmítání a Kalouskovy arogance dopřáno sluchu. Tripartita začala být opět funkčním orgánem a prezident Zeman nám při dlouhých diskusích mnohokrát potvrdil, že máme pravdu.“
Předseda Odborového svazu Stavba ví, o čem hovoří, neboť je od roku 1996 rovněž členem Rady hospodářské a sociální dohody ČR (tripartity) a od října loňského roku i členem výboru Státního fondu pro rozvoj bydlení.
„Jednoduché však to nastartování nebude,“ připouští Antoniv. „Problémů je spousta. Hodně škody kupříkladu nadělalo utlumování stavebních kapacit a zastavení přípravy řady staveb Nečasovou vládou. Pozitivní je akcelerace zateplovacího programu Panel, z něhož je možné investovat do pomoci právnickým i fyzickým osobám a který je schopen vygenerovat až 60 procent objemu stavebnictví a dokáže zajistit zaměstnanost v regionech. O jeho přínosu ve snížení energetické náročnosti opravených domů ani nemluvě.“
Podle Antoniva ale teprve schválený státní rozpočet na rok 2014 ukáže, kam se bude hospodářství a celá naše země ubírat. „Je třeba si pohlídat, aby kompromisy plynoucí ze složení nové vládní koalice nebyly proti zájmům zaměstnanců. Stejně tak je třeba prosazovat společně se Svazem podnikatelů ve stavebnictví prorůstová opatření v ekonomice, aby byl konečně zastaven ničím neodůvodněný alarmující propad ve stavebnictví,“ dodává.
Sociální dialog
V současnosti 25 procent českých stavebních firem propouští. Příjemný není ani pokles mezd ve stavebnictví, které se dostaly na úroveň roku 1991.
„V tak špatné situaci, v jaké se naše hospodářství nachází, považujeme za velký úspěch podpis kolektivní smlouvy vyššího stupně na roky 2013 až 2016. Je výsledkem složitého vyjednávání a nic nám neulehčoval fakt, že jsme jediným sociálním partnerem svazu podnikatelů,“ připomíná předseda Antoniv. Novou kolektivní smlouvu vyššího stupně podepsali 17. dubna 2013 zástupci Svazu podnikatelů ve stavebnictví, OS Stavba a OS pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autodopravy Čech a Moravy.
„Dohoda všech tří stran je projevem vzájemné, dlouhodobě dobré spolupráce a konstruktivního dialogu,“ komentoval výsledek vyjednávání prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR Václav Matyáš. „Jsem přesvědčen, že zvýšení minimálních mzdových tarifů o 1,7 procenta je pro naše členy i ostatní firmy akceptovatelné.“
Právě výše minimálních mzdových tarifů, obsažená v článku 33 kolektivní smlouvy, byla předmětem nelehkého vyjednávání.
„My jsme za odbory požadovali zvýšení o 5 procent,“ vysvětluje Antoniv. „Zástupci podnikatelů chtěli s ohledem na složitou ekonomickou situaci firem zachovat dosavadní stav, tedy tarify nenavyšovat. Nakonec obě strany přijaly doporučení společně vybraného zprostředkovatele, který zvýšení minimálních tarifů v uvedeném rozsahu navrhl.“
Nová kolektivní smlouva se výrazně přibližuje limitům zákoníku práce. Mimo jiné stanoví výměru dovolené v rozsahu čtyř týdnů v roce a snižuje příplatky za práci přesčas z 50 na 35 procent. V neposlední řadě upravuje i příplatky za noční práci nebo za pracovní pohotovost.
(Vyšlo v časopise Sondy Revue č. 1/2014)
testesondy123