Ale i tady pozor. K těm, které lidově označujeme za popeláře, patří jen část z nich. Podnik je rozdělen do tří divizí – jedna má na starosti svoz odpadu, druhá jeho třídění a třetí energetické využití. SAKO Brno je totiž moderní firmou, která odpad mění v teplo a elektřinu a zásobuje jimi obyvatele Brna. V případě elektřiny je to pro 20 000 domácností, u tepla dokonce o dvojnásobek.
Historie podniku sahá až na počátek minulého století. V roce 1904 bylo usnesením městského zastupitelstva v Brně rozhodnuto o zbudování spalovny odpadů. Brňané už tehdy nejen že šli s dobou, ale mnohé i předběhli. Šlo v té době o jednu z prvních moderních spaloven v Evropě a vůbec první na území Rakousko-Uherska. A byla přelomovou záležitostí, protože odpad nejen pálila, ale využívala ho rovněž k výrobě elektrické energie. Od té doby ve Svratce proteklo hodně vody. Proměnami prošlo i zpracování odpadu. Stará spalovna jak svojí kapacitou, tak technologií již přestala vyhovovat a výstavba nové se stala nutností. Základní kámen byl v Brně-Židenicích položen v roce 1984, sloužit začala o čtyři roky později. Řadou modernizací zejména z pohledu čištění spalin prošla i po roce 1989.
Měnily se i majetkové poměry. Původní státní podnik se po přeměně v příspěvkovou organizaci stal v roce 1994 akciovou společností, jejímž jediným akcionářem se stalo město Brno. Bylo to moudré, v Brně nenastala situace z jiných měst, kdy o komunální odpad svedly boj různé soukromé společnosti, často motivované jen vidinou zisku z odvozu na skládky. Brněnská spalovna je dnes nejmodernější nejen v ČR, ale řadí se ke špičkovým technologickým zařízením podobného typu v celé Evropě. Ročně zpracuje na čtvrt milionu tun odpadu nejenom z Brna.
Odbory jsou o komunikaci s lidmi
Ke kováckým se brněnští popeláři přidali už v roce 1991, vlastně hned po rozpadu bývalého ROH. Jejich organizace dlouho živořila. Ještě v roce 2012 měla jen zhruba šestinu současného počtu svých členů. Kdy a jak došlo ke zlomu? První místopředseda Základní organizace OS KOVO Martin Svoboda pracuje jako řidič v divizi svozu. Se svojí partou denně najezdí kolem 50 kilometrů a během směny vysypou 500 až 800 popelnic. Podle toho, jak jsou velké a jaká je skladba svozu. Na otázku, co nebo kdo mávnul kouzelným proutkem a lidé začali mít o odbory zájem, odpovídá: „Snažíme se být prostředníkem mezi vedením podniku a všemi zaměstnanci, nejenom odboráři. Bývalé vedení organizace s lidmi dřív moc nekomunikovalo, zaměstnanci nebyli informováni, co a proč se děje ve firmě a co chtějí odbory. Byly tu různé vazby, které z odborů vlastně udělaly jen jakousi formální záležitost. My se snažíme lidi do dění v podniku vtáhnout, informovat je o všem, co je zajímá. V posledních letech se nám také dařilo úspěšně uzavřít kolektivní smlouvy. Když lidé vidí, že jsou výsledky u mezd i u benefitů, tak na to slyší a přidávají se k nám.“
Slova místopředsedy během exkurze ve spalovně potvrzuje i řidič manipulačního vozidla Zdeněk Kotrmec. Je jedním z těch, kteří do odborové organizace vstoupili v posledních třech letech. Předtím totiž o existenci odborů v podniku téměř ani nevěděl. O tom, co dělají a co už pro lidi prosadili, se dozvěděl vlastně až po změně vedení základní organizace.
Kováčtí popeláři v SAKO Brno jsou důkazem, že opravdu až tak nejde o obor činnosti, ale hlavně o to, jak odboráři dokážou ostatní zaměstnance oslovit a získat jejich podporu.
A výsledky jsou opravdu dobré. První místopředseda Svoboda některé namátkou vyjmenovává: „Pět dní dovolené navíc, věrnostní příspěvky, příspěvek na dětskou rekreaci, hodnota stravenek na výši zákonného maxima, příspěvky na životní pojištění, při narození dítěte a jubileích, očkování zdarma atd. Navíc nás zaměstnavatel podporuje i v naší činnosti, máme příspěvek na bowling, divadla a různé další sportovní a kulturní akce pro zaměstnance.“
Ředitel: Odbory jsou naším rovnocenným partnerem
A jak odbory a dialog s nimi vnímá druhá strana? Ředitel společnosti Jiří Kratochvil na tuto otázku odpovídá: „Za dobu svého působení se odbory v naší společnosti staly rovnocenným partnerem sociálního dialogu. Přispívá k tomu i fakt, že jak na straně zaměstnavatele tak odborové organizace je stabilní tým lidí, který dokáže předvídat vzájemné postoje a docházet ke kompromisům. S odbory diskutujeme především témata řadových zaměstnanců. Jejich návrhy a připomínky nám pomáhají nahlížet na některé situace v naší společnosti z jiného úhlu. O jejich podnětech pak vždy společně komunikujeme a výsledky diskuze se snažíme zavést do praxe.“
Je pro ředitele dialog s odbory samozřejmosti, i když třeba zaznějí názory nebo požadavky, se kterými nemůže souhlasit? „Třebaže se s odbory někdy v názorech rozcházíme, o žádném bouřlivém kolektivním vyjednávání nemůže být řeč. Všechna témata společně diskutujeme a nakonec odejdeme od stolu s dohodou.“
Místopředseda Svoboda to vidí podobně: „Vždy je to o kompromisu a dohodě. Nikdy o tom, že jedna strana bere vše a druhá nedostane nic. Bez dohody odborů a vedení podniku by nebyla ani kolektivní smlouva.“
V době reportáže v SAKO Brno vrcholilo jednání o nové kolektivní smlouvě na rok 2016. Opět s cílem zlepšit podmínky zaměstnanců. Návrh mimo jiné obsahuje nárůst tarifních stupňů u dělnických profesí o 4,5 %, fixní složky smluvních mezd u THP také o 4,5 %, nárůst prémií u osobního ohodnocení o 4,5 %, výplatu 13. tarifní mzdy, navýšení prakticky u všech existujících benefitů.
Když jsme se Martina Svobody o tři týdny později, těsně před Vánocemi, ptali, jak je jednání daleko, odpověď zněla: „Skoro u konce a vypadá to dobře. S vedením podniku jsme se dohodli, ještě ale chybí stanovisko provozovatele. I tam to vypadá nadějně, ale tleskat budeme moci začít, až když nová kolektivní smlouva bude skutečně podepsána.“
Tedy držíme palce, aby vyjednávání skončilo výsledkem, se kterým budou spokojeni všichni.
FRANTIŠEK VONDERKA
Foto: autor a SAKO Brno
K osádce vozu, jehož řidičem je místopředseda ZO Martin Svoboda, patří i Václav Zelinec, Tomáš Danihel a Jaroslav Vocásek.
Zdeněk Polák se svým manipulačním vozíkem pomáhá při přípravě odpadu pro zásobník spalovny. Ten pojme obsah až tisíce popelářských vozů.
