Bekaert je synonymem pro zušlechťování ocelových drátů, kterým je ovlivněna jejich pevnost, pružnost, odolnost proti korozi a další vlastnosti. Hlavními klienty jsou automobilový průmysl a stavebnictví. Firma je dodavatelem ocelových výztuží do pneumatik – najdete je v každé čtvrté, která je ve světě vyrobena.
Ve stavebnictví jsou to pak různě tvarované volné nebo lepené ocelové drátky, které zvyšují pevnost, tažnost a pružnost betonu. Poprvé byly vyrobeny v roce 1970, kdy právě Bekaert představil vlákno s háky na obou koncích, které je určeno k ukotvení ocelových vláken v betonu. Produkt dostal označení Dramix. Díky jeho použití dochází k vyšší životnosti betonu, lepší kontrole při tvorbě trhlin a tím i ke snížení nákladů na betonové výztuže jako celku. Takzvaný drátkobeton se používá mimo jiné v průmyslových podlahách nebo při stavbě tunelů. V sortimentu Bekaert jsou ale třeba i drátky, kterými se otvírají lahve sektů a šampaňského. Když bouchalo k výročí firmy, ve které rozhodující akcie stále vlastní rodina jejího zakladatele, dostal každý zaměstnanec pozornost v podobě 400 eur.
Práce pro celé chlapy
Do České republiky společnost přišla v polovině devadesátých let minulého století. Nejprve šlo o společný podnik s ŽD Bohumín. Od nich Belgičané v roce 2002 odkoupili akcie a založil vlastní společnost. Dnes má Bekaert v ČR dva vlastní výrobní závody – Bekaert Bohumín, s. r. o., a Bekaert Petrovice, s. r. o. První se soustřeďuje na výrobu za studena tažených ocelových drátů s povrchovou úpravou pozink nebo Bezinal, v Petrovicích jsou hlavní náplní produkce ocelové drátky do betonu Dramix.
Zaměstnávají celkem 280 lidí: v Bohumíně 179 a v Petrovicích 101, přičemž 77 je technickohospodářských pracovníků a 203 zaměstnanců v dělnických profesích. Práce v nich je náročná a vyžaduje si celé chlapy. I když pomáhá nová ventilace, teplo u svařovací linky či u žárového pokovování je vysoké. Ochutnali jsme to i během návštěvy.
Všichni jsou už v odborech
Mzdy v dělnických profesích jsou vyšší než v okolních podnicích. Ze spousty zájemců o práci - na jedno uvolněné místo se jich hlásí pět až osm - si proto mohou vybírat.
Od jiných podniků se oba závody odlišují mimo jiné ale tím, že ve výrobních halách nenajdete nikoho, kdo by nebyl v odborech. ZO OS KOVO, která působí v obou závodech, čítá celkem 180 členů. Je to znát. Názor odborové organizace je respektován a má u vedení svoji váhu.
Odráží se to nejenom ve mzdách (u dělníků v průměru kolem 35 tisíc hrubého), ale i v zaměstnaneckých benefitech, o kterých si jinde mohou nechat jen zdát. Předseda ZO Bronislav Dudzik vypočítává některé z nich: „Při splnění plánu na 95 a více procent činí odměna 1 % celoročního objemu mzdy zaměstnance, pokud se splní nad 100 %, je to dvojnásobek. Jsou tu příplatky za práci v noci a o víkendu, za odpolední směny, přesčasy. K benefitům patří i odměny za práci bez úrazů. Kdo má jen jednu nemocenskou v roce, tomu se proplácí už její první den. Pro případ částečné nezaměstnanosti jsme dojednali 70 % průměrné mzdy. Pro ty, kdo musí zaměstnání opustit pro ztrátu zdravotní způsobilosti, jsme vyjednali nadstandardní dynamické odstupné. Řídí se podle odpracovaných roků, činí až osminásobek průměrné mzdy. Zaměstnané ženy a zaměstnankyně pečující o dítě do 15 let mají nárok na placené volno v trvání dvou dnů za každé dítě nad rámec řádné dovolené, jsou tu 13. a 14. platy, věrnostní příplatky, příplatky za zaškolování nových pracovníků, odměny za zlepšovací návrhy.“
A to není úplný výčet. Zaměstnavatel přispívá na teplou stravu, pracovníci v 11hodinových směnách mají nárok na dvě dotovaná jídla. Kolektivní smlouva stanoví i to, za jakých podmínek může zaměstnavatel uzavírat pracovní smlouvy, a s odbory musí také předem projednat, když hodlá některému pracovníkovi předat vytýkací dopis. A je s ním i dohodnuto, kolik bude přispívat na činnost odborů.
Zaměstnavatel spolupráci s odbory vítá
A jak odbory vidí zaměstnavatel? Generální ředitel Jiří Formánek říká: „Je rozhodně fajn, že tady odbory jsou. Spousta věcí se tak daleko rychleji vyřeší. Pokud chceme něco zavést, zejména přes mzdový či bonusový systém nebo v oblasti prémií, tak je to lepší řešit s odbory, které to potom dále komunikují se zaměstnanci. Myslím, že máme velmi dobrou spolupráci. Samozřejmě, že jsme se už také „chytili“, ale vždy to záleží na lidech. Pokud je člověk přístupný, staví na faktech a přemýšlí i o názoru toho druhého, vyjednávání je plodnější a přínosnější pro oba. Já chápu spoustu z toho, co u nás chtějí odbory, na to v podstatě stačí selský rozum. Taky je to o tom, že odbory vnímají, jaká je situace v podniku a co si může dovolit. Nepožadují nemožné, protože vidí, že mzdy u nás nejsou až tak špatné a že máme i slušnou kolektivní smlouvu, ve které je už teď řada benefitů a výhod.“
Odboráři to vědí a postupují podle hesla, že za podobné situace nemusí pršet, ale stačí, když dostatečně kape a postavení zaměstnanců se dále zlepšuje. Letos se jejich příjmy navýší celkem o tisícovku.
A nejde jen o mzdy a benefity. Jde také o respekt toho druhého i o vzájemnou důvěru. Předseda Dudzik vypráví o tom, jak ho „generální“ požádal o radu při zavádění kamerového systému. Nakonec vzal zpět svůj vlastní návrh a dal na ten, se kterým přišel odborář...
Ten to komentuje lakonicky: „Aby se budovaly dobré vztahy s vedením, tak je mu třeba zase nějakým způsobem pomoci tam, kde to potřebuje a kde k tomu je možnost. Generální ředitel už ví, že nejsme proti.“
Odbory pamatují i horší časy
Nebylo tomu tak vždy. Když odborová organizace vznikala, měla jen 23 členů. Tehdy ji dnes už odešlé vedení chtělo z podniku vystrnadit, protože se snažila hovořit do mezd a do zavádění směnového systému. Změna k lepšímu ovšem nespadla z nebe. Dnešní postavení odborů je výsledkem dlouhé každodenní práce. Není to jen o lidech, kteří si dokážou vyjít vstříc, byť to dělá samozřejmě hodně. Je to o síle odborové organizace a tím i o získávání lidí pro členství. Předseda Dudzik o tom ví svoje. Na otázku, jak lidi přesvědčit o prospěšnosti odborů, odpovídá: „Každopádně si musím za každým člověkem zajít. Ne jednou, ale opakovaně. A to i přesto, že mne poprvé odmítne, podruhé pošle někam a potřetí si najde nevím co. Vždycky musím najít něco, abych ho motivoval pro vstup do odborů. Takže je mu třeba říkat, co jsme udělali dobrého pro něho samotného, přestože v odborech ještě není. A tak se ho klidně i zeptám, jestli ho třeba neštve, že jsme po něho vyboxovali nějaké peníze navíc. Dojednala to odborová organizace a on je dostane taky, i když není jejím členem. A vysvětlím mu, že čím silnější jsou odbory, tím lepší může být výsledek vyjednávání se zaměstnavatelem. Že když budu mít dvacetiprocentní zastoupení, generální ředitel se mne zeptá, pro koho to vlastně chceme, ale když budu mít devadesáti- nebo stoprocentní zastoupení, tak se mne takhle zeptat nemůže. Je totiž jasné, že to chtějí vlastně všichni.“
Odboráři v Bohumíně a Petrovicích i proto dosáhli už hodně, ale dost toho ještě mají v plánu. Jak zdůrazňuje předseda Bronislav Dudzik, například to, aby v případě ukončení pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti bylo vyšší odstupné, než kolik stanovuje zákoník práce. Toho ještě nedosáhli. Zatím...

(Vyšlo v Sondách Revue č. 9/2016)

Tažec Jan Janočes při práci. Na otázku proč je v odborech lakonicky odpovídá: "To je přece každému jasné."

Předseda odborové organizace Bronislav Dudzik a generální ředitel Jiří Formánek. Komunikace mezi nimi je vždycky věcná a korektní, profitují z toho obě strany.