Výzvy současnosti – nový pohled

Ekonomická recese se blíží. Až přijde, měli bychom řešit ekonomické nerovnosti i ekologickou krizi současně: prostřednictvím veřejných investic a klimatických pracovních míst.

 

I v České republice se již hovoří o tom, že svět po deseti letech od finančního krachu v roce 2008 směřuje do další recese. Všichni si pamatujeme, co to přineslo naposledy: „řeckou lež“ o nadměrném zadlužení, vítězství pravicové vlády ve volbách a brutální škrty ve veřejných rozpočtech. Ty nejenže nevedly k oživení ekonomiky, ale navíc způsobily, že účet za krizi, zaviněnou velkým kapitálem, musely platit široké vrstvy pracujících lidí. Z nejhoršího jsme se sice možná dostali a zejména nezaměstnanost se dramaticky snížila. I dnes ale trvají závažné ekonomické nerovnosti: dvě třetiny Češek a Čechů nedosáhnou ani na průměrnou mzdu, dostupné bydlení se stává vzácností, každý desátý člověk je v exekuci. Dále rostou také nerovnosti mezi nejbohatšími oblastmi a chudšími regiony, jako jsou Ústecký či Moravskoslezský kraj.

 

To ovšem není zdaleka jediný náš problém. Jak jsme v Sondách přibližovali již letos v lednu, podobné závažné ohrožení pro naši budoucnost představuje také stupňující se klimatická krize. Ta už dávno není něčím, o co by se mohli starat jen „ekologové“. Rekordní teploty a další extrémy, letité sucho vedoucí ke zdražování potravin, odumírání lesů – to vše jsou věci, které dopadají na všechny, nejhůře ale na ty neprivilegované. Vědci z Mezivládního panelu pro změny klimatu při OSN (IPCC) navíc opakovaně upozorňují, že nepřestaneme-li jako civilizace atmosféru dále oteplovat, problémy nám mohou přerůst přes hlavu – již dnes přichází kvůli klimatickým extrémům o domov stále více lidí. Pokud bychom pokračovali po dnešní emisní trajektorii, může jejich počet do poloviny století vzrůst na stovky milionů klimatických uprchlíků.

Chceme-li zabránit nejhoršímu, změna musí být rychlá. Jen pro představu: udržet oteplení planety oproti období před průmyslovou revolucí alespoň pod relativně bezpečnou hranicí 1,5 stupně Celsia by znamenalo snížit dnešní emise nejméně o 45 % už do roku 2030 a do poloviny století se dostat na nulu. To by například v České republice a dalších relativně bohatých zemích vyžadovalo skončit s těžbou uhlí, které dnes stále ještě poskytuje zhruba polovinu u nás vyrobené elektřiny, právě už do konce příštího desetiletí.

 

Tradiční představa, že mezi prosperující ekonomikou a ekologickou udržitelností existuje rozpor, dnes neobstojí – je jasné, že buď budeme mít obojí, nebo ani jedno. I zprávy IPCC hovoří o tom, že včasné snížení emisí je nepředstavitelné bez snížení ekonomických nerovností, to znamená bez změny v koncepci ekonomického rozvoje, jehož dnešní podoba ničí stabilitu planety a většinu vytvořeného bohatství přitom koncentruje na vrcholu příjmové pyramidy. Zkrátka musíme hledat cesty ke spravedlivější ekonomice, která by umožnila důstojný život všem, a přitom neničila podmínky lidského života na této planetě.

Odbory, včetně Mezinárodní konfederace odborových svazů (ITUC), hovoří často o takzvané spravedlivé transformaci, jejímž příkladům, jako je s ústup od uhlí ve Španělsku, jsme se věnovali ve zmiňovaném letošním prvním čísle Sondy Revue. Otázka, jak zabezpečit zájmy lidí v sektorech, které musí projít významnou proměnou (energetika či automobilový průmysl), ale není jedinou výzvou, před níž stojíme.

 

Celý článek naleznete v magazínu Sondy Revue č. 11/2019. 
Pro časopis Sondy Revue klikněte na ikonku níže: