V roce 1946 byly TŽ znárodněny. Jejich rozvoj pak pokračoval i v období socialistického Československa. Růst produkce oceli a válcovaného materiálu dosáhl svého historického vrcholu v 80. letech 20. století. Důraz byl kladen také na zavádění moderních hutních technologií. Změna v roce 1989 vedla k postupné privatizaci. V roce 1991 byly TŽ převedeny na státní akciovou společnost. V průběhu let 1994 až 1996 byla kapitálová účast státu v železárnách snižována a od roku 1996 je jejich majoritním vlastníkem akciová společnost Moravia Steel miliardáře Tomáše Chrenka. Třinecké železárny jsou největší českou hutí s domácím kapitálem, která vyrábí nejvíce oceli v České republice. Dnes exportují své produkty do více než 60 zemí všech světadílů.
Bez odborů by mzdy hutníků tolik nerostly
V Třineckých železárnách pracuje aktuálně přes 7000 lidí, a to včetně provozů v Ostravě-Vítkovicích, Starém Městě u Uherského Hradiště a Závodu sochorová válcovna v Kladně. Průměrný výdělek v železárnách v loňském roce překročil 29 100 korun, což je v rámci mzdové úrovně v Česku nadprůměrný výdělek (průměrná mzda v ČR ve třetím čtvrtletí 2016 činila 27 220 korun). O to, aby se mzdy hutníků a ocelářů i ostatních zaměstnanců zvyšovaly každoročně, se léta starají firemní odbory KOVO. Mají dost velkou vyjednávací sílu na to, aby mohly vést úspěšný sociální dialog. Sondám to potvrdil předseda Základní organizace Odborového svazu KOVO v TŽ František Ligocki. „Stěžejní činností odborů je kolektivní vyjednávání a zejména jeho mzdová část. Snažíme se dosáhnout co nejlepších výsledků, a to naši zaměstnanci oceňují nejvíce. Usilujeme rovněž o to, aby důvěra v odbory ve firmě rostla souběžně s růstem členské základny. A to se naší odborové organizaci daří. Ze 7000 zaměstnanců sdružují odbory KOVO 4000 členů. A my, odboroví funkcionáři, se snažíme jejich důvěru nezklamat, zejména při kolektivním vyjednávání. Že nijak nepřeháním, potvrzuje dodatek kolektivní smlouvy pro letošní rok, který jsme s vedením hutí podepsali letos 30. ledna.“
Dalo to práci, ale výsledek stojí za to
Vyjednat dobrou kolektivní smlouvu je náročná záležitost. Dohadování o dodatku KS zahájili odboráři s vedením firmy již loni 24. srpna a vyjednávání se nakonec protáhlo na pět měsíců. „Při stanovení našich požadavků jsme museli vzít do úvahy jak situaci na trhu komodit, tak zejména to, že zaměstnavatel letos plánuje investovat do modernizace podniku a obnovy zařízení z vlastních zdrojů miliardy korun,“ uvádí František Ligocki a pokračuje: „Rada předsedů odborových jednotek a provozních organizací nám vystavila k vyjednávání následující bianco šek: základní růst mezd ve výši 6 procent. Zaměstnavatel však navrhoval 3 procenta růstu plus dvě procenta za splnění hospodářského výsledku. Bylo jasné, že nás čeká náročné jednání.“
Od počátku vyjednávání až do podpisu dodatku kolektivní smlouvy proběhlo mnoho vyjednávacích kol se zaměstnavatelem, a to i na odborové půdě. „Do předposledního kola dohodovací komise jsme stále trvali na našem základním požadavku, tedy na šestiprocentním růstu základních mezd. Následně členové odborové části dohodovací komise doporučili mimořádné Radě předsedů schválení nového návrhu ve výši 5,5 procenta základního růstu mezd plus 1,5 procenta za splněný kvartál nebo minus 1,5 procenta za nesplněný kvartál, a to s minimálním možným nárůstem jedno procento na základnu a maximálním možným nárůstem 30 046 korun. Po složité diskusi zaměstnavatel nakonec souhlasil, ale zastropoval maximální možný nárůst na 29 500 korun a měl další podmínky,“ přibližuje obtížný průběh jednání předseda Ligocki.
Konec dobrý, všechno dobré
Na konečný výsledek i přes všechny složitosti, nebo možná právě proto, však mohou být odbory v Třineckých železárnách právem hrdé. Vyznělo to i ze slov místopředsedy ZO Marcela Pielesze. „Reálný výsledek je, že zaměstnancům Třineckých železáren vzrostou letos mzdy v průměru o 1120 korun měsíčně, z toho základem je navýšení tarifních tříd v průměru o 618 korun počínaje výplatou za únor. Ceníme si také toho, že zaměstnanci v nepřetržitých provozech při splnění dohodnutých podmínek dostanou příplatek 500 korun měsíčně. Pokud se firmě bude dařit, mohou zaměstnanci očekávat v průběhu roku dalších 683 korun v průměru za dobré hospodářské výsledky. Z toho vyplývá, že se našim zaměstnancům v roce 2017 při dobrých hospodářských výsledcích mohou navýšit mzdy v průměru až o 1803 korun měsíčně.“
Hutníkům budou i v roce 2017 náležet zaměstnanecké výhody v podobě příspěvku na stravování, poukázek na relaxační aktivity v hodnotě převyšující 3500 korun a řada dalších výhod nad rámec zákoníku práce. Mezi nimi například příspěvek do penzijního připojištění, který letos firma zvýší zaměstnancům o 50 korun.
Zaměstnanci si musí na vyšší mzdy vydělat
Seriózní průběh kolektivního vyjednávání a dosaženou dohodu stvrzenou podpisy pod dodatkem oceňuje i vedení Třineckých železáren. „V letošním roce plánujeme historicky největší investice do modernizace a obnovy zařízení, a to ve výši tří miliard korun. Pochopitelně to bude mít vliv na hospodaření firmy,“ uvádí generální ředitel TŽ Jan Czudek. Investice jsou podle jeho slov nezbytné pro další zdravé fungování firmy a zachování jejího postavení na tuzemském i světovém trhu. „Jediná možná obrana proti importu z Číny i jiných zemí je nabízet našim zákazníkům takové výrobky a služby, které se nedají nahradit,“ dodal. Podotkl, že firma, potažmo každý zaměstnanec, si na zvyšování mezd musí vydělat. Třinecké fabrice se to podle Czudka v posledních letech daří i přes složité poměry na trhu s ocelí.
O tom, že sociální dialog v Třineckých železárnách netrpí na úbytě, svědčí i slova ředitele pro personalistiku a administrativu Ivo Žižky. „Lidem je třeba za odvedenou práci poděkovat a adekvátně ji odměnit. O tom není pochyb. Naše představy o výši odměny se mohou lišit, ale je třeba pamatovat na to, že firma funguje jako celek. Musí být dostatek peněz nejen na mzdy, obnovu zařízení, opravy a v neposlední řadě na nové technologie vedoucí ke zvýšení produktivity a kvality našich výrobků.“
Slova generálního i personálního ředitele kovácké odbory plně akceptují. „Musíme poděkovat našim akcionářům a vedení firmy za investice a rozvoj firmy, udržení konkurenceschopnosti na trhu, nastavení vize do budoucna pro další generace a také za to, že jsou každoročně ochotni přidat na mzdách zaměstnanců, i když nelehkou cestou kolektivního vyjednávání,“ nešetří slovy chvály František Ligocki.
Nezapomíná také poděkovat především všem členům odborů za důvěru, aktivním předsedům za maximální úsilí při vyjednávání kolektivní smlouvy a vůbec všem, kteří se jakoukoliv mírou na vyjednávání podíleli. V této souvislosti ale předseda nešetří ani kritikou. „Zároveň musím říct, že přes naše maximální úsilí vyjednat pro zaměstnance nejlepší pracovní podmínky se mezi námi najdou i takoví zaměstnanci, kteří práci odborů anonymně špiní na různých internetových diskusních fórech, nejsou schopni za námi přijít a vše férově prodiskutovat. Přesto věříme, že je přesvědčíme o potřebě firemních odborů, oni se stanou našimi členy a posílí tak vyjednávací sílu odborů při kolektivním vyjednávání ještě lepších mzdových a pracovních podmínek zaměstnanců Třineckých železáren.“

Záběr ze slavnostního podpisu dodatku kolektivní smlouvy. Zleva místopředseda a předseda odborů Marcel Pielesz a František Ligocki, generální ředitel Jan Czudek a ředitel pro personalistiku Ivo Žižka.