• Zveřejněno: 11.03.2019
  • Autor: Mgr. OLGA BIČÁKOVÁ
Právní servis speciál
 
Jakou právní ochranu poskytuje náš právní řád nízkokvalifikovaným pracovníkům, konkrétně zákon o zaměstnanosti a zákoník práce?
 
Kvalifikaci lze definovat jako úroveň přípravy, stupeň vhodnosti osoby pro výkon té které práce. Je jednotou odborných a společenských aspektů. Odborná kvalifikace je způsobilost fyzické osoby k výkonu předmětné činnosti a vzdělání lze chápat jako úroveň schopností a výcvikového potenciálu konkrétního pracovníka.
 
V kontextu pracovní síly se mluví o „nízkokvalifikovaných pracovnících, tedy těch, jejichž nejvyšší dosažené vzdělání není vyšší než jak základní. Za osoby s nízkou kvalifikací jsou obecně považováni lidé, jejichž úroveň formálního vzdělání dosáhla nejvýše druhého stupně Mezinárodní klasifikace vzdělávání ISCED, což v českém vzdělávacím systému odpovídá druhému stupni základní školy (tj. 6. až 9. ročník). Slovo „nekvalifikovaný“ lze tedy chápat spíše jako obecný výraz pro nedostatek kvalifikace pro určitou pracovní pozici než konkrétní zachycení úrovně vzdělání pracovníka. Pojem nízkokvalifikovaný pracovník má nejblíže k pracovníkům bez kvalifikace.
 
Osoby s nízkou kvalifikací se obtížně adaptují v současných pracovních podmínkách mnohdy náročných na moderní technologické postupy, tudíž na pracovním trhu nemohou rovnocenně soutěžit s ostatními kvalifikovanými pracovníky. Nízkokvalifikovaní pracovníci jsou předurčeni k pozici nízkopříjmové pracovní síly s omezenými možnostmi posunu po mzdovém žebříčku nahoru, častěji přecházejí ze zaměstnání do nezaměstnanosti, ale opačný postup je pro ně velmi obtížný, proto se častěji podílí na nezaměstnanosti, která má tendenci se prodlužovat. Situace osob s nízkou kvalifikací je často ztížena kumulací dalších handicapů, například zdravotních. Lidé s nízkou kvalifikací obtížně hledají práci a Česká republika má v EU šestou nejnižší zaměstnanost těchto osob, která dosahuje 43 %...