Takové omezení možné není, byť se s ním lze v praxi občas setkat. Ať jste zaměstnancem v pracovním poměru podle zákoníku práce, nebo státním zaměstnancem ve služebním poměru podle zákona o státní službě, vztahuje se na vás úprava § 199 zákoníku práce o jiných důležitých osobních překážkách v práci. Podle tohoto ustanovení platí, že nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, než jsou uvedeny v § 191, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu nejméně ve stanoveném rozsahu pracovní volno a ve stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zaměstnavatel je povinen poskytnout pracovní volno nejméně ve stanoveném rozsahu a není oprávněn poskytování tohoto volna jakkoliv omezovat. Může ale poskytnout volno v rozsahu větším. Okruh jiných důležitých osobních překážek v práci, jakož i rozsah pracovního volna a případy, ve kterých přísluší náhrada mzdy nebo platu, stanoví vláda nařízením. Konkrětně je tímto předpisem nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, kde je mj. stanoveno, že pracovní volno se zaměstnanci poskytuje z důvodu jeho vyšetření či ošetření takto:

„a) Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout (dále jen ,nejbližší zdravotnické zařízení‘), pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

b) Bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, poskytne se pracovní volno na nezbytně nutnou dobu; náhrada mzdy nebo platu však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a).“

Pokud tedy vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu a bylo provedeno v nejbližším zdravotnickém zařízení definovaným výše uvedeným textem nařízení vlády, je nutno poskytnout zaměstnanci volno na nezbytně nutnou dobu. Tuto nezbytně nutnou dobu nelze žádným způsobem omezovat. Jestliže tak zaměstnavatel učinil vnitřním předpisem, dopustil se porušení zákona, protože zákoník práce v § 305 stanoví, že je zakázáno, aby vnitřní předpis zkracoval práva zaměstnance stanovená zákonem – a pokud se zaměstnavatel od tohoto zákazu odchýlí, nepřihlíží se k tomu. Jedná se tedy o tzv. nicotné (zdánlivé) právní jednání, které se považuje za neučiněné a nelze k němu tedy jakkoliv přihlížet. Pakliže by zaměstnavatel na jeho základě například nevyplatil zaměstnanci část náhrady mzdy nebo platu, na kterou mu vzniklo právo, dopouštěl by se protiprávního jednání v podobě přestupku podle zákona o inspekci práce s hrozící sankcí až 200 000 Kč a zaměstnanci by zároveň vznikala pohledávka na zaplacení dluhu na náhradě mzdy či platu vůči zaměstnavateli, které by se mohl domáhat i soudní cestou.