V tomto dílu pokračuje problematika pojistných smluv, a to zejména záležitosti týkající se změny pojistného rizika, šetření pojistné události, následků porušení povinností pojistníka nebo pojištěného, přerušení pojištění a zániku pojištění. Novou problematikou bude škodové pojištění a náhrada škody a pojištění osob.

 

„Změní-li se okolnosti, které byly uvedeny ve smlouvě nebo na které se pojistitel tázal (§ 2788), tak podstatně, že zvyšují pravděpodobnost vzniku pojistné události z výslovně ujednaného pojistného nebezpečí, zvýší se pojistné riziko. Pojistník nesmí bez pojistitelova souhlasu učinit nic, co zvyšuje pojistné nebezpečí, ani to třetí osobě dovolit; zjistí-li až dodatečně, že bez pojistitelova souhlasu dopustil, že se pojistné nebezpečí zvýšilo, pojistiteli to bez zbytečného odkladu oznámí. Zvýší-li se pojistné nebezpečí nezávisle na pojistníkově vůli, oznámí to pojistník pojistiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl. Je-li pojištěno cizí pojistné riziko, má povinnosti stanovené v odstavci 2 pojištěný.

 

Prokáže-li pojistitel, že by uzavřel smlouvu za jiných podmínek, pokud by pojistné riziko ve zvýšeném rozsahu existovalo již při uzavírání smlouvy, má právo navrhnout novou výši pojistného. Neučiní-li tak do jednoho měsíce ode dne, kdy mu změna byla oznámena, jeho právo zaniká. Není-li návrh přijat nebo nově určené pojistné zaplaceno v ujednané době, jinak do jednoho měsíce ode dne doručení návrhu, má pojistitel právo pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou; toto právo však pojistitel nemá, neupozornil-li na možnost výpovědi již v návrhu. Nevypoví-li pojistitel pojištění do dvou měsíců ode dne, kdy obdržel nesouhlas s návrhem, nebo kdy marně uplynula doba podle odstavce 1, zanikne jeho právo vypovědět pojištění.

 

Prokáže-li pojistitel, že by vzhledem k podmínkám platným v době uzavření smlouvy smlouvu neuzavřel, existovalo-li by pojistné riziko ve zvýšeném rozsahu již při uzavírání smlouvy, má právo pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou. Nevypoví-li pojistitel pojištění do jednoho měsíce ode dne, kdy mu změna byla oznámena, zanikne jeho právo vypovědět pojištění.

 

Poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit zvýšení pojistného rizika, má pojistitel právo pojištění vypovědět bez výpovědní doby. Vypoví-li pojistitel pojištění, náleží mu pojistné až do konce pojistného období, v němž pojištění zaniklo; jednorázové pojistné náleží pojistiteli v tomto případě celé. Nevypoví-li pojistitel pojištění do dvou měsíců ode dne, kdy se o zvýšení pojistného rizika dozvěděl, zanikne jeho právo vypovědět pojištění. Poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit zvýšení pojistného rizika a nastala-li po této změně pojistná událost, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký je poměr pojistného, které obdržel, k pojistnému, které by měl obdržet, kdyby se byl o zvýšení pojistného rizika z oznámení včas dozvěděl.

 

Sníží-li se podstatně pojistné riziko v pojistné době, vzniká pojistiteli povinnost snížit pojistné úměrně k snížení pojistného rizika s účinností ode dne, kdy se o tomto snížení dozvěděl.“

 

Ustanovení o zvýšení pojistného rizika zásadně přejalo předešlou úpravu (§ 15 zákona č. 37/2004 Sb.), proto se v těchto ustanoveních zachovaly pojmy pojistného rizika a jeho zvýšení jako klíčové. Zároveň ale bylo vzato v úvahu, že z hlediska pojistníka je významné pojistné nebezpečí jako možná příčina vzniku pojistné události, zatímco u pojistitele představuje pojistné riziko míru pravděpodobnosti vzniku pojistné události vyvolanou pojistným nebezpečím. Souvislost obojího je v tom, že zvýší-li se pojistné nebezpečí, zvýší se i pojistné riziko, protože pojistné nebezpečí ovlivňuje, jak pojistitel pojistné riziko ohodnotí, rozhodne-li se je nést, a jaké pojistné vyměří.

 

Změna pojistného rizika je objektivní kategorie, a tak se jevilo jako účelné ji vymezit. Spojuje se tedy zvýšení pojistného rizika s podstatnou změnou okolností, které zvyšují pojistné nebezpečí, a tím i pravděpodobnost vzniku pojistné události. Protože se v souvislosti s tím ukládají povinnosti pojistníkovi, popřípadě pojištěnému, musí být pro tyto osoby zřejmé, k čemu se jejich povinnosti váží. Z toho důvodu je výslovně stanoveno, že musí jít o okolnosti uvedené ve smlouvě nebo o ty okolnosti, na které se pojistitel předepsaným způsobem dotázal, a že se musí jednat o zvýšení výslovně ujednaného pojistného nebezpečí. S tím se spojují povinnosti pojistitele, popř. pojistníka, které je vymezeno se zřetelem k tomu, zda ke změně došlo v závislosti na vůli povinné osoby, nebo nezávisle na její vůli.

 

Pro tyto případy byla z německého zákona o pojistné smlouvě z roku 2007 převzata právní pravidla tam obsažená. Podle základního pravidla pojistník nesmí učinit nic, co vede ke zvýšení pojistného nebezpečí, ani to povolit třetí osobě, nemá-li k tomu pojistitelův souhlas. Pamatuje se však i na to, že může dojít i k tomu, že pojistník něco učiní nebo povolí, aniž k tomu měl souhlas pojistitele, a teprve následně zjistí, že ke zvýšení pojistného nebezpečí došlo. Pro takový případ se mu ukládá povinnost oznámit změnu pojistiteli bezodkladně. Dojde-li ke zvýšení pojistného nebezpečí nezávisle na pojistníkově vůli, vznikne mu oznamovací povinnost bez zbytečného odkladu poté, co se o zvýšeném nebezpečí dozvěděl.

 

Zároveň je pojistiteli založeno právo, aby z důvodů stanovených v těchto ustanoveních mohl pojištění vypovědět bez výpovědní doby, s okamžitou účinností. Předchozí úprava vycházela z nesprávné představy, že výpověď musí být spojena s nějakou výpovědní dobou. V těchto případech však není důvod uměle prodlužovat pojištění o výpovědní dobu, byť jen osmidenní, jakou předchozí zákon stanovil. V zájmu ochrany pojistníka je vznik práva pojistitele vázán na takovou výpověď s předchozím upozorněním.