Pracovní pohotovost může být podle § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce konána pouze na místě odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Při splnění této podmínky se doba pracovní pohotovosti, při níž nedojde k potřebě výkonu práce, považuje za dobu odpočinku. Není tedy vyloučeno, aby zaměstnanec držel pracovní pohotovost po celou dobu mezi skončením jedné a začátkem další směny.
Dojde-li ovšem k nařízení výkonu práce v době pohotovosti, k narušení práva na nepřetržitý odpočinek by dojít mohlo. Zaměstnavatel si proto musí být vědom toho, že zaměstnanci může výkon práce v době pohotovosti nařídit jen za určitých podmínek a v určitém rozsahu.
Podle § 90 odst. 1 musí být pracovní doba rozvrhována tak, aby měl zaměstnanec mezi skončením jedné a začátkem další směny nepřetržitý odpočinek v délce nejméně 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Ve výjimečných případech, mezi které řadí zákon i výkon práce přesčas, může být odpočinek zkrácen až na 8 hodin. Výkon práce v době pracovní pohotovosti bude prací přesčas, a tak v této souvislosti může k uvedenému zkrácení odpočinku dojít. Dále tedy budeme za minimální dobu odpočinku považovat 8 hodin s tím, že upozorňujeme na povinnost zaměstnavatele v případě zkrácení odpočinku o dobu odpovídající tomuto zkrácení prodloužit následující odpočinek mezi směnami.
Zůstaňme u případu, kdy zaměstnanci skončila směna ve 14 hodin a další směna začíná v 6 hodin příštího dne. Mezi koncem jedné směny a začátkem druhé zůstává více než dostatečná doba odpočinku, ale zaměstnanci byla nařízena pracovní pohotovost. Aby byl dodržen nejméně 8hodinový odpočinek mezi směnami, může být zaměstnanci výkon práce v době pohotovosti nařízen jen tak, aby skončil nejpozději ve 22 hodin, anebo tak, aby nejdříve ve 22 hodin započal. Bude-li totiž výkon práce nařízen tak, že skončí nejpozději ve 22 hodin, zůstane mezi ukončením výkonu práce a nástupem směny v 6 hodin následujícího dne zachován 8hodinový odpočinek. Odpočinek bude v rámci 24 hodin po sobě jdoucích zajištěn i v případě, kdy bude výkon práce nařízen až po 22. hodině. Nepřetržitých 8 hodin odpočinku trvalo totiž mezi 14. hodinou, kdy zaměstnanec ukončil výkon práce v předchozí směně, a 22. hodinou, kdy byl povolán k výkonu práce.
K porušení zákona by v uvedeném případě došlo například tehdy, pokud by byl zaměstnanec povolán k výkonu práce ve 21 hodin a pracoval do 23 hodin. Mezi 14. a 21. hodinou totiž zůstalo jen 7 hodin, stejně jako mezi 23. hodinou a 6. hodinou následujícího dne. Nejméně 8hodinový odpočinek ale musí být nepřetržitý, takže pro účely jeho naplnění nelze sčítat části kratší než 8 hodin. Nutno doplnit, že nelze postupovat tak, že by v případě ukončení výkonu práce ve 23 hodin zaměstnavatel odložil nástup ranní směny až na 7. hodinu a považoval tím 8hodinový odpočinek za naplněný. Odpočinek totiž musí být poskytnut v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, tedy v období od 6 hodin prvního dne do 6 hodin druhého dne.
Řešení může z pohledu zaměstnavatele spočívat v tom, že bude v jednu chvíli držet pracovní pohotovost více zaměstnanců tak, aby z nich zaměstnavatel mohl za účelem povolání k výkonu práce vybrat toho, u nějž nedojde k narušení odpočinku mezi směnami, případně aby se mohli zaměstnanci na pracovišti vystřídat a odpočinek byl dodržen u všech.