Nová civilní legislativa původně ve svém návrhu počítala se začleněním odborových organizací plně pod právní úpravy spolků. V přechodných ustanoveních občanského zákoníku se tak objevilo pouze ustanovení obsažené v dnešním § 3046, kde je stanoveno: „Odborová organizace, organizace zaměstnavatelů včetně organizací mezinárodních a jejich organizační jednotky evidované podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, mezinárodní odborové organizace a jejich pobočné organizace podle tohoto zákona.“
Autoři nového občanského zákoníku dlouho odmítali připustit specifickou povahu odborových organizací jako subjektů odlišných od klasických spolků. Teprve na nátlak sociálních partnerů byli nuceni připustit jejich specifickou povahu s ohledem na jejich poslání zástupců zaměstnanců v ochraně jejich hospodářských a sociálních práv. K tomuto prozření došlo teprve na základě upozornění odborů na to, že jejich zvláštní postavení je chráněno mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, zejména Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat. V rámci legislativního procesu tak byl poměrně překotně naformulován nový § 3025, který ve svém odstavci 1 stanoví: „Ustanovení tohoto zákona o právnických osobách a spolku se použijí na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů přiměřeně jen v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat.“ Odstavec 2 pak uvádí: „Odborová organizace, organizace zaměstnavatelů a jejich pobočné organizace vznikají dnem následujícím po dni, v němž bylo doručeno příslušnému orgánu veřejné moci oznámení o jejich založení.“
Výše uvedené tak představuje základní právní rámec dnešního působení odborových organizací v ČR. K tomu je třeba přidat zejména právní úpravu Úmluvy MOP č. 87 a spolkové právo v občanském zákoníku. Faktem nicméně zůstává, že zejména rejstříkové soudy, na něž přešla v rámci spolkového rejstříku též agenda evidence odborových organizací, v praxi velmi často nerespektují daná ustanovení, zejména oprávnění daná mezinárodním právem, a požadují po odborových organizacích takové věci, jako je ustanovení „jednatele“ organizace apod. Takový požadavek je samozřejmě exces. Dalším problémem v praxi je ta skutečnost, že rejstříkové soudy nedodržují lhůtu 5 pracovních dnů pro provedení zápisu. Byť tedy odborová organizace dle § 3025 odst. 2 občanského zákoníku vznikla dnem následujícím po doručení oznámení o založení, musí mnohdy čekat daleko delší dobu, než je zákonem stanovená lhůta 5 pracovních dnů, na provedení zápisu, bez něhož si organizace například nezaloží bankovní účet apod. Proto ČMKOS prosazuje legislativní změnu v podobě přijetí nového zákona o evidenci odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, která by měla tyto problémy řešit. Zatím se však pro podporu této nové legislativy nenašla dostatečná politická vůle. Povedlo se však alespoň to, že odborové organizace mají zákonem přiznaný statu veřejně prospěšné právnické osoby (viz ustanovení § 324 zákoníku práce ve znění po novele účinné od 1. 10. 2015).
K vašemu konkrétnímu dotazu, co musíte učinit s ohledem na novou právní úpravu, lze tedy uvést, že není třeba dělat žádné zásadní změny. Podle čl. 3 výše zmíněné Úmluvy č. 87 je stanoveno, že „organizace pracovníků a zaměstnavatelů mají právo vypracovávat své stanovy a pravidla, zcela svobodně volit své zástupce, organizovat svoji správu a činnost a formulovat svůj program. Veřejné orgány se zdrží jakéhokoliv zásahu, který by omezoval toto právo nebo zabraňoval jeho zákonnému vykonávání.“
Není tedy možné nutit odborové organizace k jakékoliv úpravě stanov či volených funkcionářů. Ze stanov pouze musí vyplývat, že odborová organizace je skutečně odborovou organizací, tj. organizací založenou za účelem zastupování zaměstnanců a ochranu jejich práv. Na odborové organizace proto není možno vztáhnout ustanovení § 3041 odst. 2 občanského zákoníku, tj. povinnost měnit stanovy podle nové právní úpravy. Odborová organizace má právo vypracovat své stanovy zcela svobodně, určit si orgány a funkcionáře jaké chce.
Teoreticky může nastat problém z hlediska názvu odborové organizace, který nesmí být klamavý a nesmí zasahovat do práva na ochranu názvu jiné právnické osoby, tj. v případě odborových organizací zejména na ochranu názvu zaměstnavatele. V názvu odborové organizace by se tak neměly objevovat například hanlivé přívlastky spojené s názvem zaměstnavatele apod. Ustanovení § 3042 občanského zákoníku stanoví, že „odporuje-li název právnické osoby ustanovením tohoto zákona, přizpůsobí právnická osoba svůj název požadavkům tohoto zákona do dvou let ode dne nabytí jeho účinnosti.“ Zároveň je zde však uvedeno, že právnická osoba tak není povinna učinit tehdy, „jsou-li pro to důležité důvody, zejména užívala-li právnická osoba svůj název dlouhodobě a je-li pro ni tak příznačný, že jeho zaměnitelnost nebo klamavost nelze rozumně předpokládat.“ Pokud tedy například konkrétní odborová organizace užívala konkrétní název obsahující název zaměstnavatele dlouhodobě, není důvod jej nyní měnit. V případě nově zakládaných organizací nesmí být název zaměnitelný se samotným zaměstnavatelem či jinou právnickou osobou, uvedení názvu zaměstnavatele v názvu právnické osoby typu „OOdborová organizace působící u XY, s.r.o.“ však není problém.