Pro přesčasovou práci ve dnech pracovního klidu stanoví zákoník práce pravidla v § 93 odst. 2, kde se stanoví, že práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
Na přesčasovou práci ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu (za obvyklých okolností sobota a neděle) se vztahuje § 91 odst. 2 zákoníku práce. Zde je stanoveno, že práci v den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen na výkon těchto nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech, což jsou:
a) naléhavé opravné práce,
b) nakládací a vykládací práce,
c) inventurní a závěrkové práce,
d) práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
f) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
g) práce v dopravě,
h) krmení a ošetřování zvířat.
Pokud se tedy přesčasová práce v sobotu netýká výše uvedených činností, stanoví zákoník práce v odst. 3 výše uvedeného § 91 zákoníku práce, že zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad rozsah uvedený v odstavci 2 pouze na základě dohody se zaměstnancem.
Zákoník práce sice nestanoví, jak dlouho před nástupem na přesčasovou práci má zaměstnavatel zaměstnancům tuto práci nařídit nebo ji s nimi dohodnout, ale pokud to situace dovoluje, mělo by to být tak dlouho, aby to nekolidovalo s potřebami zaměstnanců.