• Zveřejněno: 12.08.2022
  • Autor: (zr)

Pracuji v 12hodinových směnách. Zaměstnavatel mně neumožňuje čerpat přestávku v práci na jídlo a oddech a nutí mě, abych pracoval po celou dobu přítomnosti na pracovišti, tj. 12 hodin. Z pracovní doby mi však odečítá dvě přestávky v práci a neposkytuje za ně mzdu, ačkoliv jsem je nečerpal a ani čerpat nemohl. Usuzuji, že jeho postup není správný. Nebo se mýlím?

Postup zaměstnavatele samozřejmě není správný. V praxi se lze bohužel i v současné době setkat s problémy při výkladu pojmu „přiměřená doba na oddech a jídlo“, který je uveden v § 88 odst. 1 zákoníku práce. Problémy s výkladem tohoto pojmu vznikají i přesto, že v zákoníku práce je uvedeno, že se tato doba započítává do pracovní doby.

Pro tyto účely je nutné práce rozdělit do dvou skupin. Jsou práce, které lze přerušit (těch je samozřejmě většina) – zde je zaměstnavatel povinen zaměstnancům poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech. Tato přestávka v práci se nezapočítává do pracovní doby, a proto za ni nenáleží mzda (plat).

Jsou však práce, které ve většině případě evidentně nelze přerušit, a zde musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo. Jedná se například o obsluhu různých velínů, obsluhu kotelen, práce vychovatelky, o vrátné nebo strážné, podle mého názoru v řadě případů i o zdravotní sestry a lékaře. Vždy je to však nutné posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. V těchto případech se zaměstnanci neposkytuje přestávka v práci, ale přiměřená doba na oddech a jídlo, která se započítává do pracovní doby. Je tudíž logické, že je i placená. Jestliže tedy zaměstnanec pracuje ve 12hodinové směně, bude na pracovišti 12 hodin a mzda mu bude poskytnuta rovněž za 12 hodin. V tomto smyslu rozhodují i soudy. Například se jedná o rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 3. 1. 2007 sp. zn. 21 Cdo 42/2006. Mimo jiné v něm uvedl, že „poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bez přerušení provozu nebo práce přiměřenou dobu pro oddech a jídlo, jde o pracovní dobu, za kterou zaměstnanci náleží mzda“.