S ohledem na popisovanou vykonávanou práci vám skutečně náleží platový tarif stanovený pro 10. platovou třídu. Podle ustanovení § 123 odst. 2 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací. Podle § 3 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, platí, že „zaměstnavatel zařadí zaměstnance podle § 123 odst. 2 zákoníku práce do platové třídy, ve které je podle nařízení vlády, kterým se stanoví katalog prací (dále jen ,katalog prací‘), zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci požaduje.“ Tímto nařízení vlády je nařízení č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, podle kterého náležívýkon živnostenského úřadu v oblasti koncesovaných živnostído 10. platové třídy. Jestliže je tedy tato práce nejnáročnější práci, která je po zaměstnanci vyžadována, tak má být tento zaměstnanec zařazen do 10. platové třídy.
Jsem zaměstnankyní obce zařazenou v odboru živnostenského úřadu. Do mé práce patří též rozhodování v oblasti koncesovaných živností. Domnívám se, že bych měla být s ohledem na tuto práci odměňována v 10. platové třídě, avšak zaměstnavatel tvrdí, že na 10. platovou třídu nesplňuji kvalifikační předpoklady, protože nemám vysokoškolské vzdělání, a odměňuje mě platem v rámci 9. platové třídy. Mohu se tomu bránit?
Podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod mají zaměstnanci právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podle § 110 odst. 1 zákoníku práce pak platí, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Proto musí být všem zaměstnancům, po nichž je požadována výše uvedená nejnáročnější požadovaná práce zařazená do 10. platové třídy, přiznán platový tarif podle této 10. platové třídy, jinak by docházelo k nerovnému zacházení v oblasti odměňování. Jestliže zaměstnavatel tvrdí, že vám nemůže přiznat platový tarif pro práci zařazenou v 10. platové třídě, protože nesplňujete kvalifikační předpoklady, je taková argumentace relevantní pouze předtím, než je vám taková práce přidělena, to znamená, že zaměstnavatel měl buď udělit výjimku ze vzdělání, nebo takovou práci vůbec nepřidělovat. Udělení výjimky ze vzdělání je přitom podle dnešní právní úpravy poměrně snadné. § 3 odst. 3 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. stanoví: „Nemůže-li zaměstnavatel obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání, a nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, může zaměstnavatel zaměstnance výjimečně zařadit do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání
a) až na dobu 4 roků,
b) na dobu delší, jestliže předchozí praxí nebo po dobu výjimečného zařazení podle písmene a) prokázal schopnost k výkonu požadované práce.“
Jestliže tedy skutečně nesplňujete kvalifikační předpoklad pro výkon práce v 10. platové třídě, tj. vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu nebo vyšší odborné vzdělání, a nebyla-li vám udělena výjimka ze vzdělání podle § 3 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., zaměstnavatel vám neměl takovou práci vůbec přidělovat. Pokud vám však taková práce přidělována je, není možné dojít k jinému právnímu závěru, než že vám za výkon této práce náleží platový tarif určený pro práci v 10. platové třídě.