esondy - Vaše názory

Na americký zájem o naši republiku si v posledních dvaceti letech rozhodně nemůžeme stěžovat. V malých zemích, jako je ta naše, jde nejspíš o největší frekvenci amerických návštěv. Byl tu prezident Georg H. Bush starší i Georg W. Bush mladší. Navštívil nás Bill Clinton a několikrát i jeho ministryně zahraničních věcí a naše rodačka Madeleine Albrightová. Letos tu byl a vystoupil na Hradčanském náměstí nový americký prezident Barack Obama. A nyní přilétá jeho viceprezident Joseph Biden.

Konalo se pod názvem Demokracie a svoboda v multipolárním světě. Téma jistě potřebné. Jenže převládajícím kritériem hodnocení multipolarity tu bylo dodržování lidských práv. Také jistě záslužný princip. Díky němu jsme mimo jiných dosáhli svobody a položili základy demokracie i my. Ale pro dnešní svět je stále ještě měřítkem sice závažným, ale jednostranným, pokud nevezmeme v úvahu další, jako je politický, ekonomický, sociální a jiný rozvoj. Jinak se musíme připojit k Havlovu skeptickému konstatování v úvodním projevu, že „svět je po dvaceti letech stejně smutný, možná ještě smutnější“. Trochu to připomínalo postesknutí kardinála Miroslava Vlka při návštěvě papeže Benedikta XVI., že se mu jako arcibiskupovi pražskému při výkonu funkce nic významnějšího nepodařilo. Tedy získat Svatovítskou katedrálu a od státu 283 miliard Kč.

Ne vždy se stává, aby se pravicový a levicový denní tisk na něčem shodly. Nyní se to stalo v případě nedělních televizních Otázek Václava Moravce, kdy tam vystupovali expremiéři a předsedové Mirek Topolánek a Jiří Paroubek.

Tak bychom mohli parafrázovat verš klasika a Jan Neruda by k tomu možná dopsal … a nezměněn zůstal svět. Tak to asi odpadne i s protikrizovými opatřeními přijatými naštěstí jenom na dva roky. Z dílny ODS je to změna insolventního zákona, zrychlení odpisů firemního majetku, sleva na odvodech sociálního pojištění pro zaměstnavatele, odpočet DPH u firemních aut, zlepšení přístupu k úvěrům a snížení firemních daní a odvodů; od ČSSD kromě dvou prvních shodných opatření ještě zavedení šrotovného, zvýšení a prodloužení doby podpory v nezaměstnanosti, zvýšení slev dani a přídavků na děti a zpomalení deregulace nájemného. Jistě mnohé z toho je užitečné, nad některými opatřeními však visí otazník.

Patřím do generace, která vyrůstala v sedmdesátých letech. Společnost se dostávala do fáze postmodernity se všemi svými projevy. Poválečná euforie a chuť budovat ve prospěch všech byla pozvolna vystřídána individualismem a vlastním prospěchem. Hesla té doby, jako „kdo nekrade, okrádá rodinu“, svědčila o schopnosti člověka velmi rychle zapomenout na poválečné budovatelské nadšení, a vhodnou situaci využít pro sebe.

Od počátku nového tisíciletí jako kdybychom šli z krize do krize. S tou první, která začala útokem teroristů na New York a Washington, se dodnes vypořádáváme v Iráku a zvláště v Afghánistánu a následně Pákistánu. Rozhodně měla vliv i na daleko vážnější krizi finanční a ekonomickou, která přerostla v krizi sociální a společenskou. Ještě ani nevíme, jak se z ní v globální vzájemně závislé společnosti dostaneme a jak dlouho potrvá, a jako kdyby to nestačilo, máme tu novou mexickou chřipku opět s těžko předvídatelným vývojem.

Vyjadřuji odborům sympatie za to, že se věnují podpoře práv zaměstnanců. Asi si uvědomují, že to s nimi jde čím dál více z kopce a že na práva, jaká mají např. lidé v Německu, zdaleka nedosahujeme.

Tuto otázku směrem k Odborovému svazu zemědělství a výživy – Asociaci svobodných odborů ČR si v poslední době čím dál více pokládají odboráři ze základní organizace OS KOVO v Mělníku. Jde odborářskou práci ve prospěch zaměstnanců či pracovníků v zemědělství nebo o „podnikání“ a hledání cest k bezplatnému získání majetku a hospodaření s ním podle svých představ či osobních zájmů?