Lidé nejen, že zapomněli na válečné hrůzy, ale především ztráceli ostražitost.Dny oslav konce druhé světové války a vítězství Rudé armády nad nacistickým Německem se čím dál více stávaly formální, až dnes prakticky zanikly docela.Heslo o tom, že již nikdy nedopustíme, aby se útrapy druhé světové války a bestiality nacismu opakovaly, se změnilo v otřepanou frázi.
Převalily se dvě poslední desetiletí a aktivizace neonacistických sil v Evropě mi nahání hrůzu. A to nejen zcela veřejné propagování nacismu zejména mladými lidmi, ale především mlčenlivostí a netečností nás, kteří s tímto jevem nesouhlasíme.
Ve třicátých letech minulého století byla v Evropě rovněž hospodářská krize, vysoká nezaměstnanost a na rozdíl od dneška i veliká bída mezi lidmi, kteří ztratili svou jedinou možnost obživy – práci. Není se proto proč divit, že podlehli a přidali se k tomu, kdo jim práci dal či zajistil sociální dávky, nutné k přežití. Co neonacistické síly slibují dnes? Opět vyřešení těch nejpalčivějších problémů, se kterými se naše společnost potýká již desetiletí. Vyřešení rómské otázky, ekonomické krize, spravedlivé podmínky pro všechny – tyto proklamace jsou mi až příliš povědomé! Sliby, na jejichž konci není jejich naplnění, ale zcela zákonitě smyčka totalitních praktik, do které se člověk, který uvěří, nakonec sám chytí.
Jistě nejsem hlasem volajícím na poušti, když říkám, že nesouhlasím se stále narůstajícím, otevřeným a stále častějším vystupováním neonacistických a extremistických sil nejen v naší republice. A požaduji po vládě a parlamentu ČR, i po kompetentních evropských institucích, aby neprodleně zamezili těmto jevům všemi legitimními prostředky.
